Politika EU v oblasti cestovního ruchu Rozvoj cestovního ruchu velmi úzce souvisí s rozvojem společnosti a zvyšováním životní úrovně. Proto je možné od 40. let tohoto století sledovat jeho významný rozmach. Cestovní ruch a hotelnictví patří mezi ryze soukromé sektory národního hospodářství a v souladu s názory některých tvůrců hospodářské politiky nedoznal jeho vývoj zásadních zásahů ze strany státních institucí. Proto se zdá být marné hledat dostatečně specifikované právní a politické podklady k tomuto tématu i na úrovni evropských společenství. Přesto zmínku o podpoře rozvoje cestování naplňuje již sama preambule Římských smluv, kde je vyzdvihován cíl sdružených států - „vzájemné porozumění různorodých kultur a rozvoj jejich společné historie“. Je možné dokladovat některé dokumenty, které se podnikatelského odvětví „CESTOVNÍ RUCH“ dotýkají. Předně je třeba zmínit „Doporučení Rady týkající se činnosti vlády na podporu cestovního ruchu“ z 20.7.1965, na základě kterého byla dále zpracována řada analýz. Výsledky těchto zpráv byly později základem pro stanovení hospodářské politiky sjednocené Evropy. V roce 1982 vznikl dokument, který se nazýval „První směry politiky Evropského společenství v cestovním ruchu“ a obsahoval následujících šest úkolů: a. širší časové rozložení turistické sezóny b. ochrana architektonických památek c. rozvoj cestovního ruchu v méně rozvinutých oblastech d. podpora sociální turistiky e. podpora kulturního cestovního ruchu f. podpora venkovského cestovního ruchu.