Právo veřejné a právo soukromé - dělení od práva římského - dle ulpiánovy teorie - teorie zájmová (zájem jednotlivců, zájem veřejnosti) - teorie mocenská - jeden z účastníků je nadřazen tomu druhému účastníkovi pr. vztahu - teorie organická - jeden subjekt je nositelem veřejné moci
Právo soukromé, zásady ovládající soukromé právo - hlavní je funkce stabilizační = poskytují vodítko pro orgány, jak mají postupovat v soukr. sporech
- zásada autonomie vůle účastníků = aby si účastníci mohli sami přizpůsobovat vztahům, do kterých vstupují - zásada bdělým náležejí práva = každý se má starat sám o své záležitosti, aktivně přistupovat ke svým právům - zásada smluvní autonomie = smluvní svoboda, uplatňuje se v závazkových vztazích - zásada volby adresáta, spolukontrahenta - volba obsahu smlouvy = rozhodujeme o podmínkách - volba formy smlouvy = ústní, písemná - testovací autonomie = svoboda utvářet svoji svobodnu vůli (dědické právo)
- zásada rovnosti účastníků (rozlišení mezi soukromým a veřejným právem) §2 odst. 2 - při vzniku, změně, zániku soukromoprávního vztahu - promítá se v tom, že žádný z účastníků nemůže jednostranně tomu druhému ukládat práva nebo povinnosti - promítá se také ve sporu - nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci = dojde-li ke sporu mezi stranami, nemůže jedna ze stran rozhodovat spor, strany se musí obrá-tit na jiný orgán - zásada ochrany slabší strany = ochrana nezletilých, nezpůsobilých, spotřebitelské smlouvy