1) Právo objektivní, subjektivní, třídění systému práva, struktura soukromého práva hmotného i procesního.
Objektivní právo = systém norem (pravidel) společenského chování lidí, jehož dodržování je zabezpečeno státem (státní mocí). - Normy objektivního práva jsou v podstatě právní příkazy, zákazy a dovolení určitého chování. - Objektivní právo se člení na různé subsystémy, které se označují jako právní odvětví a občanské právo je jedním z nich.
Subjektivní právo = míra a způsob možného chování subjektu práva, tj. člověka - osoby fyzické či právnické, které objektivní právo chrání a to zpravidla poskytnutím státního donucení k jeho prosazení. - Je odvozeno od práva objektivního - Podává odpověď na otázku zda určitému konkrétnímu subjektu určité konkrétní právo náleží, tedy zda je mu objektivním právem dovoleno či nedovoleno se určitým způsobem chovat. (je důležité si uvědomit, že podle LZPS platí vše, co není zákonem zakázáno)
Třídění systému práva - systém práva se třídí na právní odvětví. Kontinentální právo se třídí na právo veřejné a soukromé (= DUALISMUS PRÁVA VEŘEJNÉHO A SOUKROMÉHO ) a sama právní odvětví se často člení na subsystémy nižšího řádu. » Veřejné - jeden účastník právního vztahu vstupuje vůči druhému účastníku jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější účastník může jednostranně ukládat povinnosti. Tato nerovnost účastníků je příznačný rys veřejnoprávních vztahů • Základem je právo ústavní, jakož i správní a finanční. Dále se počítá i právo trestní.
» Soukromé - zde je příznačná rovnost účastníků • základními částmi jsou právo občanské a právo obchodní, dále právo pracovní a rodinněprávní vztahy. Speciální zákon a další součást je mezinárodní právo soukromé.