Pojem občanské právo je soubor právních pravidel, která vymezují osobní a majetkový status subjektů (osob), upravují základní vlastnické poměry ve společnosti, právní principy, kterými se řídí fyzické a právnické osoby ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích založených na vzájemně rovném postavení, jakož i právní prostředky vzniku, zániku a změny práv z těchto vztahů. veřejné právo (správní, ústavní, trestní a procesní) - rozhodující právní akty orgánů veřejné moci (správní akty, úřední rozhodnutí,…). soukromé právo (občanské, obchodní, pracovní, rodinné, práva duševního vlastnictví - autorské právo a mezinárodní právo soukromé) je založeno na =rovnosti= účastníků -> - nelze jednostranně jinému účastníku ukládat povinnosti, nebo zřizovat práva; - konflikty nelze rozhodovat bez dohody s druhým, - spory řeší soud; - autonomie vůle - sám si rozhoduji, zda se zavážu, nebo na sebe vezmu nějaké oprávnění rozlišování práva veřejného a soukromého - několik teorií - např.: - zájmové hledisko - právo soukromé respektuje míru svobody jednotlivce, právo veřejné je zaměřeno na ochranu věcí veřejných - mocenské hledisko - buď jde o vztahy nadřízenosti a podřízenosti, nebo rovnosti: 1. nelze jednostranně uložit povinnost 2. nemo iudex in causa sua 3. čtveřice vzájemnosti práv a povinností 4. dovoleno vše, co není zakázáno - organická teorie (teorie subjektů) - členství ve „veřejném svazu“ (Jestliže se alespoň jeden subjekt právního vztahu stal jeho subjektem z důvodu výkonu funkce veřejného svazu anebo z důvodu svého členství ve veřejném svazu, jde o právo veřejné. Stal-li se subjektem PV nezávisle na svém charakteru veřejného svazu, jde o právo soukromé.)