Občanské právo hmotné je základním právním odvětvím soukromého práva. Jeho hlavním (nikoli jediným) pramenem je občanský zákoník. Typickým znakem občanskoprávních vztahů je rovné postavení účastníků.
Pojem:
Občanské právo je souhrn právních norem, kterými jsou upravovány majetkové vztahy mezi subjekty občanského práva (fyzické osoby, právnické osoby a stát), některé otázky rodinného práva, a dále vztahy spojené s právem na ochranu osobnosti.
Systematika občanského práva hmotného rozlišuje pět skupin práv:
1) osobnostní práva (zejména právo na ochranu osobnosti, ale také na život, zdraví apod.); 2) závazková práva (především závazky vyplývající ze smluv; dále také závazky vyplývající z odpovědnosti za nedodržení právní povinnosti); 3) dědické právo; 4) věcná práva (vlastnictví a práva k cizím věcem); 5) osobně-majetková práva (např. autorské právo, právo k vynálezům, zlepšovacím návrhům a chráněným průmyslovým vzorům).
Předmět:
Předmětem úpravy občanského práva hmotného jsou majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi nimi a vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud je neupravují jiné zákony.
Prameny občanského práva hmotného:
Základní právní normou občanského práva hmotného je Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Některé občanskoprávní vztahy jsou nicméně upravovány také v jiných právních předpisech, zejména v Zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), a dále v Zákonu č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“). V takových případech je pak občanský zákoník pouze podpůrnou (subsidiární) normou, která se použije v případě, kdy zkoumaný problém není upravován ve speciálním předpisu (tj. zde obchodní zákoník, resp. autorský zákon).