Správu dělíme na vrchnostenskou (veř.správa, zpravidla direktivně dána) a fiskální (řídí se soukr.právem, orgány vystupují v rovném postavení s druhým subjektem). Správní činnost musí být regulována - přesto jsou regulovány pouze některé procesy, a to pouze obecně (např.vztahy nadř. a podřízenosti). Postup správního procesu je zaměřen na výkon práv a povinností účastníků řízení.
Správní řízení je postup, při němž správní orgán (= správní úřad) v oblasti správy jednak rozhoduje o právních poměrech fyzických a právnických osob v konkrétně určených záležitostech, a také vydává, ruší, mění (respektive neformálně opravuje) správní akty (konkrétní individuální správní akty) a popřípadě vynucuje povinnosti těmito akty uložené. Řešení je vždy autoritativní. Externí normy - správní akty - týkají se práv a povin.subjektů, které stojí mimo st.správu (jsou jí nepodřízené). ( X interní normy - instrukce, řády,...).
Správní řízení je dvouinstanční - 1. instance -> odvolání -> 2. instance. Výjimečně může dojít k prolomení této zásady - jednoinstanční (vyloučení možnosti podat odvolání), trojinstanční. Vždy se musí najít objektivní stav a na něj se aplikují pr.předpisy. Jde o nucený výkon rozhodnutí.