Vypracované otázky: Vypracované otázky - Trestní právo hmotné a Trestní právo procesní

TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ
1. Pojem a význam českého trestního práva hmotného
Trestní právo je odvětvím českého práva veřejného, jedná se o souhrn právních norem, které chrání zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR, práva a oprávněné zájmy FO a PO před jednáními nebezpečnými pro společnost. Za tím účelem stanoví, co je trestným činem a sankce, které lze za trestní činy ukládat (§ 1 a 23 TZ).
a) trestní právo hmotné - stanoví základní podmínky trestní odpovědnosti, včetně výčtu jednotlivých trestných činů (dále jen TČ) a sankce, které lze za spáchané TČ ukládat. Předmětem je úprava zabezpečující regulaci vztahů mezi pachatelem TČ a státem, mezi kterými spácháním TČ vzniká trestněprávní vztah.
b) trestní právo procesní - upravuje postup orgánů činných v trestním řízení, popř, i jiných osob zúčastněných na trestním řízení, při zjišťování TČ, při rozhodování o nich a při výkonu rozhodnutí a při předcházení a zamezování trestné činnosti
Úkolem trestního práva je ochrana společnosti před trestnými činy.
Prostředky k dosažení účelu TZ: pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranných opatření (§ 2 TZ). Trest má chránit společnost před pachateli TČ, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti, vychovávat pachatele k vedení řádného života. Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost (§ 23/1 a 23/2 TZ).
Účelem trestního práva je nejen represe, ale též hrozba této újmy - sankce. Ukládání a výkon trestů má působit preventivně, zejména předcházet páchání následných TČ. Prevence je jedním z hlavních úkolů trestního práva:
speciální (zaměřena na pachatele)
generální (zaměřena na ostatní členy společnosti)

Zásady trestního práva
Trestní právo má být používáno tam, kde ostatní prostředky nepostačují. Některé zásady jsou deklarovány v LZPS a Ústavě.
a) nullum crimen sine lege - žádný TČ bez zákona
b) nulla poena sine lege - žádný trest bez zákona
c) zákaz retroaktivity - zákaz použití pozdějšího přísnějšího zákona; trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; pozdější zákon se použije, je-li to pro pachatele příznivější
d) zásada humanismu - nepřípustnost trestu smrti (čl. 6/3 LZPS), nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu (čl. 7/2 LZPS)
e) zásada demokratismu - nejen ochrana osobnosti člověka, ale také presumpce rovnosti všech občanů před zákonem a individuální odpovědnost za zavinění
f) zásada trestní odpovědnosti za spáchaný trestný čin
g) zásada zákazu analogie k tíži pachatele
h) zásada zákonnosti
i) zásada ekonomie trestního práva