1.Ústavní pořádek České republiky (struktura a charakteristika)
Ústava ČR, neboli ústavní zákon č. 1/1993 Sb., vnáší do českého právního řádu pojem „ústavní pořádek České republiky“. Ústava ČR nepodává definici tohoto pojmu jako takovou, avšak z čl. 112 lze dovodit, že tento pojem je míněn jako souhrn určitých ústavních zákonů a dalších Ústavou výslovně jmenovaných pramenů ústavního práva v úrovni nejvyšší právní síly. Článek 3 Ústavy jakoby před závorkou za součást ústavního pořádku jmenuje Listinu základních práv a svobod. Ústavu ČR tak netvoří jediný tradiční ústavní materii upravující dokument, ale tvoří ji hned od jejího počátku nejméně tyto dva prameny ústavního práva - tedy Listina a Ústava.
Čl. 112 odst. 1 Ústavy ČR tedy vyjmenovává, co tvoří společně s novou Ústavou ústavní pořádek ČR: - Ústava České republiky - Listina základních práv a svobod, - Ústavní zákony České národní rady přijaté po 6.červnu 1992, - Ústavní zákony přijaté podle nové Ústavy - Ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující státní hranice České republiky.
Listina základních práv a svobod nemá pojmenovanou právní formu a jako součást ústavního pořádku a pramen ústavního práva figuruje jako „Listina“. Listina tedy nemá definovánu právní sílu, ale ze skutečnosti, že ji Ústava zařazuje do ústavního pořádku nepochybně vyplývá, že je třeba ji posuzovat jako normu téže úrovně, jakou má ústavní zákon. Ostatně to potvrzuje i průběžná judikatura Ústavního soudu ČR, která především v judikování o ústavních stížnostech Listinu pojímá jako normu ekvivalentní právní síly jako je sama Ústava.