Státnicové otázky: Teorie práva - státní závěrečná zkouška

1. Pojem práva; společenská funkce práva; právo a stát
PRÁVO
pojem nelze jednoznačně vymezit; jedná se o multidimenzionální fenomén, minimálně duální jev. Pojem
„právo“ má více významů:
- rovina normativní: systém pravidel, který reguluje chování lidí,
- rovina sociální: systém společenských vztahů, který určuje obsah těchto pravidel a zároveň výsledek normativní regulace,
- rovina axiologická: hledisko hodnot, které jsou v normativní regulaci zprostředkovány,
- rovina mocenská: prostředek realizace státní politiky, resp. mezinárodní politiky,
- rovina informační: nositel informací pro adresáty norem.
Objektivní právo = právo v normativním smyslu, tzn. souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených nebo uznaných státem (resp. mezinárodním společenstvím států). Právní normy se vyznačují formální určitostí, jsou obsaženy v o ficiálních, státem (či státy) uznaných pramenech práva. Takto vymezené právo je objektivním pozitivním právem. Právní normy vznikají jako produkt lidské společnosti a jsou vždy, více či méně, poznamenány subjektivním momentem tvůrce práva. Jednou vytvořená soustava pravidel chování, právních norem, se však odděluje od svého tvůrce a působí na něm do značné míry nezávisle. Stabilní právní úprava v řadě případů přežívá svého tvůrce a není na něm závislá. Právo představuje součást společenského prostředí, v němž lidé a jimi vytvářené právnické osoby, ale i orgány veřejné moci, žijí a působí.
Právní principy = důležitá součást objektivního práva; od právních norem se odlišují mírou obecnosti,
specifickým významem a způsobem použití v právním systému. Společné rysy s právními normami:
- preskritptivnost (působí rovněž regulativně, nezřídka označují obecné regulativní ideje)
- nezbytné uznání ze strany státu (jinak nemají obecně závazný právní charakter)