Přednášky: České právní dějiny - letní a zimní semestr

1. Prameny a literatura k českým právním dějinám
(pramen = autentické zachycení minulosti)
1.1. Počátky vědeckého zpracování historie u nás - 17. století
Do tohoto období patří naši dva evangeličtí historici:
- Pavel Stránský ze Zap
Byl emigrantem, napsal latinské dílo Respublica Bohema (O státě Českém, Český stát), které bylo poprvé vydáno r. 1634 v nizozemském Leidenu. Zabývá se v něm např. i geografickými poměry, posloupností panovníků. Nalezneme zde kapitoly o zákonech a právu, o orgánech státu (Zemské sněmy - postavení, kompetence), jsou tu popsané i pohřební ceremoniály. Stránský polemizuje s Melchiorem Goldastem o samostatnosti Koruny české. Podává důkaz, že naše země byly vždy samostatné, že naše právo pochází z domácích zdrojů.
- Pavel Skála ze Zhoře
Známé je jeho česky psaná Historie církevní, na které pracoval dlouhá léta v exilu. Má 10 svazků (16 000 foliových stran). Nebyla nikdy vydána tiskem. Dílo je zasazené do politického kontextu -> jsou zde popsány dějiny církve od vzniku římskokatolické církve až po rok 1623, přičemž důraz je kladen na 15., 16. a počátek 17. století. Skála je nábožensky tolerantní. V jeho knize najdeme i kapitoly o právu - zabývá se generálním sněmem z roku 1619, který přijal 1. českou ústavu pro celé soustátí (tzv. Česká konfederace)
Obě díla byla využívána k politickým věcem, např. za absolutismu se zdůrazňovaly některé pasáže týkající se české svébytnosti.
Do 17. století zapadá také Bohuslav Balbín, který napsal Obranu jazyka slovanského, zvláště českého (latinsky psaná, tištěna v 18. století) a Liber curialis - dějiny soudnictví a Zemských sněmů.