1. POJEM SOUKROMÉHO PRÁVA A JEHO ZÁKLADNÍ ZÁSADY. 1.1. Pojem soukromého práva
-Soukromé právo je založeno na rovnosti účastníků -> nelze jednostranně jinému účastníku ukládat povinnosti, nebo zřizovat práva -konflikty nelze rozhodovat bez dohody s druhým, spory řeší soud -je ze autonomie vůle - sám si rozhoduji, zda se zavážu, nebo na sebe vezmu nějaké oprávnění. -při rozlišování práva veřejného a soukromého se uplatňuje několik teorií, příkladmo: • zájmové hledisko - právo soukromé respektuje míru svobody jednotlivce, právo veřejné je zaměřeno na ochranu věcí veřejných • mocenské hledisko - buď jde o vztahy rovnosti, nebo nadřízenosti a podřízenosti -základem práva soukromého - právo občanské, obchodní, pracovní, rodinné a mezinárodní právo soukromé
1.2. Zásady soukromého práva
1) Neminem laedere (nikoho nepoškozovat) •neminem laedit qui iure suo utitur (nikomu neškodí, kdo užívá svého práva) 2) Pacta sunt servanda (smlouvy se dodržují) 3) Zásada autonomie vůle, zásada svobody vůle - vyplývá z tržního charakteru vztahů. Nelze se předem vzdát práva, které vznikne v budoucnu. 4) Zásada rovnosti stran - nikdo nemůže ukládat nikomu povinnost ani vnucovat práva 5) Zásada ekvivalence (vyváženost plnění) •do ut des - dám, aby jsi dal •do ut facias - dám, aby jsi konal •facio ut des - konám, aby jsi dal •facio ut facias - konám, aby jsi konal 6) Ochrana dobré víry (bona fides) - někde je v zákoně přímo zakotvena, u nás ale ne. 7) Nemo turpitudinam suam alegare potest (nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního chování) 8) Vše je dovoleno, co není zakázáno 9) Nemo plus iuris transferre potest quam ipse habet (nikdo nemůže převést více práva, než má sám) 10) Zásada nabytých práv -> zákaz retroaktivity - nabytá práva se nemají odnímat, mají se respektovat 11) Ignorantia iuris non excusat (neznalost práva neomlouvá) 12) Denegatio iustitiae (zákaz odmítnutí spravedlnosti) - platí od Code civil (1804)