Pojem veřejné právo (správní, ústavní, trestní a procesní) - rozhodující právní akty orgánů veřejné moci (správní akty, úřední rozhodnutí,…). soukromé právo (občanské, obchodní, pracovní, rodinné a mezinárodní právo soukromé) je založeno na rovnosti účastníků -> nelze jednostranně jinému účastníku ukládat povinnosti, nebo zřizovat práva, konflikty nelze rozhodovat bez dohody s druhým, spory řeší soud; autonomie vůle - sám si rozhoduji, zda se zavážu, nebo na sebe vezmu nějaké oprávnění rozlišování práva veřejného a soukromého - několik teorií - např.: - zájmové hledisko - právo soukromé respektuje míru svobody jednotlivce, právo veřejné je zaměřeno na ochranu věcí veřejných - mocenské hledisko - buď jde o vztahy rovnosti, nebo nadřízenosti a podřízenosti občanské právo - obecné -podpůrnost ve vztahu k ostatním odvětvím (některá speciální soukromoprávní otázka není řešena určitým odvětvím, proto se podpůrně (subsidiárně) použije občanské právo)
některá právní odvětví - hybridní, nalezneme v nich vyváženě prvky jak soukromého tak i veřejného práva - zdravotní právo, právo životního prostředí,…
Předmět občanského práva hmotného § 1 odst. 2 Občanského zákoníku: „Občanské právo hmotné upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné zákony.“ Patří sem i osobnostně majetkové vztahy vyplývající z tvůrčí duševní činnosti (autorské právo). § 2 odst. 2 upřesňuje majetkové a jiné vztahy, které jsou předmětem občanského práva => takové vztahy, kde mají účastníci rovné postavení. občanské právo je soubor právních pravidel, které vymezují osobní a majetkový status subjektů (osob), upravují základní vlastnické poměry ve společnosti, právní principy, kterými se řídí fyzické a právnické osoby ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích založených na vzájemně rovném postavení, jakož i právní prostředky vzniku, zániku a změny práv z těchto vztahů.
2. ZÁSADY OBČANSKÉHO PRÁVA
Občanské právo se opírá o obecná úsloví (parémie) -> nejsou v žádném kodexu legislativně vyjádřeny, ale nalezneme je v Listině a roztroušeně textu v Občanském zákoníku. Vznikly hluboko v historii.
Vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno. podstatou a smyslem je vytvořit jasně ohraničený prostor mezi právní regulací pozitivní, právní regulací negativní a prostorem, který je ponechán záměrně mimo právní regulaci. důležité při výkladu právních norem jsou dispozitivní ustanovení. i v tržní ekonomice si stát ponechává možnost částečné regulace (pro ochranu spotřebitele, nájemníka,…). X pro státní moc však Listina v čl. 2 odst. 2 vymezuje rámec opačný a to, že ji lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví.