Státnicové otázky: Státní závěrečné zkoušky - Občanské právo
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:90,9 %
- Typ:Státnicové otázky
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Občanské právo procesní
- Autor:petr.rajnoha
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:105 strán
- Zobrazeno:1 319 x
- Stažené:0 x
- Velikost:1,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:5145
- Poslední úprava:23.02.2015
1. Pojem, předmět úpravy a základní zásady občanského práva
Pojem:
Občanské právo je soubor právních pravidel, která:
- vymezují osobní a majetkový status subjektů (osob),
- upravují základní vlastnické poměry ve společnosti, právní principy, kterými se řídí fyzické a právnické osoby ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích založených na vzájemně rovném postavení,
- jakož i právní prostředky vzniku, zániku a změny práv z těchto vztahů.
Dělení:
Veřejné právo (správní, ústavní, trestní a procesní) - rozhodující právní akty orgánů veřejné moci (správní akty, úřední rozhodnutí,…). Veřejný zájem převažuje nad zájmem soukromým. Jeden účastník právního vztahu vystupuje vůči druhému z pozice veřejné svrchované moci.
Soukromé právo (občanské, obchodní, pracovní, rodinné, práva duševního vlastnictví - autorské právo a mezinárodní právo soukromé) je založeno na rovnosti účastníků (§ 2 odst. 2 ObčZ):
- nelze jednostranně jinému účastníku ukládat povinnosti, nebo zřizovat práva,
- konflikty nelze rozhodovat bez dohody s druhým spory řeší soud,
- autonomie vůle - sám si rozhoduji, zda se zavážu, nebo na sebe vezmu nějaké oprávnění.
Teorie rozlišování práva veřejného a soukromého:
- zájmová teorie (Ulpianova) - právo soukromé respektuje míru svobody jednotlivce, právo veřejné je zaměřeno na ochranu věcí veřejných, rozlišení se provádí podle zájmu, který převažuje
- mocenská teorie - buď jde o vztahy nadřízenosti a podřízenosti, nebo rovnosti, které se vyznačují těmito vlastnostmi:
1. nelze jednostranně uložit povinnost,
2. nemo iudex in causa sua,
3. čtveřice vzájemnosti práv a povinností (do ut des, do ut facias, facio ut des, facio ut facias),
4. dovoleno vše, co není zakázáno,
- organická teorie - rozhodující pro rozlišení, zda jde o právo soukromé nebo veřejné je členství ve „veřejném svazu“; jestliže se alespoň jeden subjekt právního vztahu stal jeho subjektem z důvodu výkonu funkce veřejného svazu anebo z důvodu svého členství ve veřejném svazu, jde o právo veřejné; stal-li se subjektem právního vztahu nezávisle na svém charakteru veřejného svazu, jde o právo soukromé.
Pojem:
Občanské právo je soubor právních pravidel, která:
- vymezují osobní a majetkový status subjektů (osob),
- upravují základní vlastnické poměry ve společnosti, právní principy, kterými se řídí fyzické a právnické osoby ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích založených na vzájemně rovném postavení,
- jakož i právní prostředky vzniku, zániku a změny práv z těchto vztahů.
Dělení:
Veřejné právo (správní, ústavní, trestní a procesní) - rozhodující právní akty orgánů veřejné moci (správní akty, úřední rozhodnutí,…). Veřejný zájem převažuje nad zájmem soukromým. Jeden účastník právního vztahu vystupuje vůči druhému z pozice veřejné svrchované moci.
Soukromé právo (občanské, obchodní, pracovní, rodinné, práva duševního vlastnictví - autorské právo a mezinárodní právo soukromé) je založeno na rovnosti účastníků (§ 2 odst. 2 ObčZ):
- nelze jednostranně jinému účastníku ukládat povinnosti, nebo zřizovat práva,
- konflikty nelze rozhodovat bez dohody s druhým spory řeší soud,
- autonomie vůle - sám si rozhoduji, zda se zavážu, nebo na sebe vezmu nějaké oprávnění.
Teorie rozlišování práva veřejného a soukromého:
- zájmová teorie (Ulpianova) - právo soukromé respektuje míru svobody jednotlivce, právo veřejné je zaměřeno na ochranu věcí veřejných, rozlišení se provádí podle zájmu, který převažuje
- mocenská teorie - buď jde o vztahy nadřízenosti a podřízenosti, nebo rovnosti, které se vyznačují těmito vlastnostmi:
1. nelze jednostranně uložit povinnost,
2. nemo iudex in causa sua,
3. čtveřice vzájemnosti práv a povinností (do ut des, do ut facias, facio ut des, facio ut facias),
4. dovoleno vše, co není zakázáno,
- organická teorie - rozhodující pro rozlišení, zda jde o právo soukromé nebo veřejné je členství ve „veřejném svazu“; jestliže se alespoň jeden subjekt právního vztahu stal jeho subjektem z důvodu výkonu funkce veřejného svazu anebo z důvodu svého členství ve veřejném svazu, jde o právo veřejné; stal-li se subjektem právního vztahu nezávisle na svém charakteru veřejného svazu, jde o právo soukromé.
Klíčová slova: