1. Psychologie práce a organizace - její vznik, vývoj, předmět, definice základních pojmů (práce, organizace, řízení, manager).
Psychologie práce je teoretická i aplikovaná věda, která se zabývá studiem psychologických zvláštností, podmínek a vztahů pracovní činnosti člověka v určitém pracovním prostředí, a to v průmyslu, obchodě, dopravě a jiných odvětví.
Práce je základní lidská činnost. Je to uvědomělá činnost zaměřená na utváření hmotných a duchovních hodnot. Vytváří svět kultury a přetváří přírodu. Práce byla jedním z činitelů rozvoje psychiky a osobnosti člověka. Historický vývoj lidstva je podmíněn postupným zdokonalováním pracovních a výrobních nástrojů. Zatížení při práci může být převážně tělesná nebo převážně duševní. Výkonnost je při stejné pracovní námaze tím větší, čím výhodnější je pracovní poloha, čím méně energie se při práci spotřebuje neúčelným držením těla a čím více pracovní poloha usnadňuje pracovní operace. Úspěšné vykonávání každé činnosti vyžaduje rovněž optimum motivace (významnou měrou se podílejí zájmy člověka).
Vlastní psychologie práce se dělí na dílčí obory, např. • inženýrská psychologie zkoumá vztahy člověka a stroje, Sociální psychologie práce zkoumá vztahy ve skupinách na pracovišti a jejich vliv na pracovní výkonnost, - Psychologie organizace a řízení - viz otázka číslo 2.
Vývoj psychologie práce. Psychologie práce jako aplikovaná věda má své počátky po první světové válce. Předznamenalo ji již vydání Munsterbergovy publikace Psychologie a hospodářský život v roce 1912. V této knize byl vůbec ponejprv užit termín psychotechnika. S počátky psychotechniky neodmyslitelně souvisí rozvoj psychologické diagnostiky a zejména inteligenčních testů. Ten započaly armádní testy použité v širokém měřítku americkou armádou v době první světové války.