1. Organizace soudů (soustava soudů, obsazení soudu) Pravomoci soudu - rozsah činnosti, kterou jsou soudy oprávněny i povinny vykonávat. Pravomoc soudů je obecně definována v čl. 36 odst. 1 Listiny. Druhy soudnictví: civilní, trestní, správní, ústavní. Samostatnost soudnictví - žádný jiný státní orgán nesmí vykonávat soudnictví, ani zasahovat do pravomoci soudů a soud nesmí svou vlastní činností nahrazovat, příslušející orgánům jiných státních mocí. Vztahy mezi mocí zákonodárnou a soudní - ZM limituje soudní moc stanovením jejich pravomocí, jakož i vydávání zákonů jimiž je soud vázán a kontroluje stanoveným postupem ústavnost zákonů. Soudcovská nezávislost a její složky: a) nepodjatost soudce b) samostatnost soudu jako státních orgánů c) samostatnost jednotlivého soudu a každého soudce, d) sociální a vnitřní svoboda soudce (právní ochrana od prostředků veřejného mínění) e) nezávislost soudního rozhodnutí. Faktory ohrožující soudcovskou nezávislost - zásahy, vědomé a chtěné působení na soudce, vlivy - nepřímé působení na soudce, omezení - (většinou legislativní) zábrany, aby soud mohl vykonávat funkci, která mu přísluší. Záruky soudcovské nezávislosti - právní úprava, která sleduje vytvoření takových podmínek, které by vylučovaly možné závislosti soudce - a) způsob ustavování soudce - jeho jmenování hlavou soudu, b) trvání soudcovské funkce - není časově omezeno, aby soudce nebyl pod tlakem svého opětovného potvrzení ve funkci, c) výkon soudcovské funkce je neslučitelný s výkonem jiných státních funkcí a většinou výdě- lečných činností, d) výběr soudců by měl být prováděn z hlediska jejich odborné kvalifikace a lidských hodnot, e) sociální postavení by mělo zajišťovat jeho vysokou prestiž