1. Pojem, předmět, systém a vztah pracovního práva k dalším odvětvím Pracovní právo - samostatné právní odvětví, upravující společenské vztahy související s prací - práce = cílevědomá lidská činnost, při které vznikají určité hodnoty; výstup může být hmotný i nehmotný - jeden ze subjektů pracovního procesu prodává svou pracovní schopnost druhého, práci koná výrobními prostředky, které jsou ve vlastnictví zaměstnavatele - reguluje určitou výseč vztahů, kdy je práce konána (nereguluje všechny vztahy, kdy dochází k výkonu nějaké práce - např. OSVČ) Historie: - začalo se vyvíjet z ObčZ, resp. z ABGB, na počátku 20. stol. pronikání ochranářských opatření a státních zásahů - zásahům přispěla Mezinárodní organizace práce (1918) - iniciace vzniku řady mezinárodních úmluv, které byly ratifikovány a mají přednost před zákonem (čl. 10a Ústavy) - nejproblematičtější je úmluva o zákazu dětské práce (řada zemí, které úmluvy ratifikovaly, je však nedodržuje)
Předmět pracovního práva - úprava společenských vztahů vznikajících při námezdní práci a vztahů s nimi souvisejících (námezdní práce = zaměstnanec vykonává podle pokynů pro zaměstnavatele práci) - úplatný společenský vztah - chrání slabšího (zaměstnance), neboť nejde o ekonomicky vyrovnaný vztah konkrétní regulace: a) individuální pracovní vztahy - vztahy jejichž prostřednictvím dochází k výkonu práce za odměnu v určitých pracovních podmínkách b) kolektivní vztahy - právem regulované vztahy, které vznikají mezi kolektivem zaměstnanců a vedením zaměstnavatele, příp. odborovou organizací a zaměstnavatelem c) vztahy týkající se nezaměstnanosti - příprava kvalifikovaných zaměstnanců, působnost ÚP, zprostředkovávání zaměstnání, motivační prvky d) sankční vztahy - vztahy, které chrání pracovněprávní vztahy, stanoví určité sankce, způsob a typ odpovědnosti za porušení, ohrožení, narušení hlavních pracovněprávních vztahů (např. náhrada škody, dozor nad dodržováním právních předpisů) e) úprava právní subjektivity - zákon určuje, kdo právní subjektivitu má, nemá, jak vzniká, zaniká