Vypracované otázky: Základy pracovního práva - zkouškové otázky
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:91,2 %
- Typ:Vypracované otázky
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Pracovní právo
- Autor:techplanet
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:57 strán
- Zobrazeno:1 516 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,3 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:5188
- Poslední úprava:02.03.2015
Základy pracovního práva
1. Pojem, předmět, systém a vztah pracovního prfoa k dalšímu odvětví
Pracovní právo je právním odvětvím mezi právem soukromým a veřejným. Svou povahou je pracovní právo soukromoprávní úpravou, ale používá veřejnoprávní metody úpravy v případě konkretizace sociálních práv. Pracovní právo je právem autonomním jehož obsah tvoří zaměstnavatel spolu se zaměstnanci nebo s organizacemi jejich zástupců. Takto vytvořenému autonomnímu právu však stát dává sílu práva. Dodržování takového práva vynucují státní orgány stejně jako vynucují dodržováni vlastních aktu. Příkladem takového charakteru je kolektivní smlouva jako pramen pracovního práva.
Pracovní právo v současné době tvoří soubor právních norem které upravuji v zásadě tři oblasti:
♦ Individuální pracovní právo jako soubor právních vztahů, v meh pracovní sílu fyzické osoby občana užívá za odměnu jiný subjekt, kterým je zaměstnavatel Jedná se o těžiště pracovního práva
♦ Kolektivní pracovní právo upravující vztahy mezi subjekty, které zastupují kolektivy zaměstnanců ( v ČR především odborové organizace a rady zaměstnanců), a zaměstnavateli, resp. jejich sdruženími, a vztahy, které jsou výsledkem smluvně právních jednání uvedených subjektů kolektivních právních vztahu. Hmotně právní stránka kolektivních pracovněprávních vztahů je upravena v zákoníku práce č. 65/1965 Sb. v platném zněm. Procesně právní stránka je upravena v zákoně o kolektivním vyjednávám č. 2/1991 Sb.. v platném znění, který stanoví subsidiámí použití zákoníku práce, tedy není-li záležitost upravena v zákoně o kolektivním vyjednávání uplatní se úprava zákoníku práce.
♦ právní úprava zaměstnanosti zabývající se regulací vztahů, které vznikají při realizaci práva občana získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle či. 26/1.3. či. 28 LZPS jako součásti ústavního pořádku ČR a podle § 1 Zákona o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb. v platném znění. A v souladu s dalšími zákony a prováděcími předpisy k těmto zákonům vydanými. Právní úprava zaměstnanosti má velmi blízko ke správnímu právu, kde vystupují v právních \"ztazích na jedné straně státní orgány jako nositelé moci veřejné (Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce) a na straně druhé soukromoprávní subjekty (občan zaměstnavatel)
1. Pojem, předmět, systém a vztah pracovního prfoa k dalšímu odvětví
Pracovní právo je právním odvětvím mezi právem soukromým a veřejným. Svou povahou je pracovní právo soukromoprávní úpravou, ale používá veřejnoprávní metody úpravy v případě konkretizace sociálních práv. Pracovní právo je právem autonomním jehož obsah tvoří zaměstnavatel spolu se zaměstnanci nebo s organizacemi jejich zástupců. Takto vytvořenému autonomnímu právu však stát dává sílu práva. Dodržování takového práva vynucují státní orgány stejně jako vynucují dodržováni vlastních aktu. Příkladem takového charakteru je kolektivní smlouva jako pramen pracovního práva.
Pracovní právo v současné době tvoří soubor právních norem které upravuji v zásadě tři oblasti:
♦ Individuální pracovní právo jako soubor právních vztahů, v meh pracovní sílu fyzické osoby občana užívá za odměnu jiný subjekt, kterým je zaměstnavatel Jedná se o těžiště pracovního práva
♦ Kolektivní pracovní právo upravující vztahy mezi subjekty, které zastupují kolektivy zaměstnanců ( v ČR především odborové organizace a rady zaměstnanců), a zaměstnavateli, resp. jejich sdruženími, a vztahy, které jsou výsledkem smluvně právních jednání uvedených subjektů kolektivních právních vztahu. Hmotně právní stránka kolektivních pracovněprávních vztahů je upravena v zákoníku práce č. 65/1965 Sb. v platném zněm. Procesně právní stránka je upravena v zákoně o kolektivním vyjednávám č. 2/1991 Sb.. v platném znění, který stanoví subsidiámí použití zákoníku práce, tedy není-li záležitost upravena v zákoně o kolektivním vyjednávání uplatní se úprava zákoníku práce.
♦ právní úprava zaměstnanosti zabývající se regulací vztahů, které vznikají při realizaci práva občana získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle či. 26/1.3. či. 28 LZPS jako součásti ústavního pořádku ČR a podle § 1 Zákona o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb. v platném znění. A v souladu s dalšími zákony a prováděcími předpisy k těmto zákonům vydanými. Právní úprava zaměstnanosti má velmi blízko ke správnímu právu, kde vystupují v právních \"ztazích na jedné straně státní orgány jako nositelé moci veřejné (Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce) a na straně druhé soukromoprávní subjekty (občan zaměstnavatel)