Státnicové otázky: Právo sociálního zabezpečení - státní závěrečná zkouška

1. Rozbor právní úpravy nemocenského pojištění a důchodového pojištění
Nemocenské pojištění
Nemocenské pojištění tvoří spolu se základním důchodovým pojištěním a zvýšením důchodu pro bezmocnost součást sociálního zabezpečení ve smyslu zákona č.582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů.
Okruh pojištěných osob
Nemocenského pojištění jsou účastni zaměstnanci, popř. další osoby jim postavené na roveň (kdo se považuje za zaměstnance, je taxativně uvedeno v § 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění) a osoby samostatně výdělečně činné. Zaměstnanci jsou povinně účastni nemocenského pojištění, na rozdíl od osob samostatně výdělečně činných, jejichž nemocenské pojištění je dobrovolné.
Od 1.1. 2008 by měl nahradit zákon č. 187/2006 Sb. zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců.
Z hlediska nemocenského pojištění se nerozlišuje, zda zaměstnanec je občanem České republiky nebo jiného státu. Nemocenského pojištění mohou být účastny jen osoby, které pracují v České republice pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky. Zaměstnanci, kteří jsou činní pro zaměstnavatele, kteří nemají na území ČR sídlo, jsou v ČR pojištěni, pokud má zaměstnavatel sídlo na území státu EU nebo na území státu, s nímž ČR uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.
Vykonává-li však zaměstnanec přechodně práci mimo území ČR, nemá to vliv na jeho pojištění.
Zaměstnanci zaměstnavatelů se sídlem na území ČR, kteří mají místo výkonu práce trvale v cizině, jsou pojištěni podle českých předpisů, pokud mají trvalý pobyt na území ČR.
Podpůrčí doba: doba po kterou se poskytuje nemocenské, nejdéle po dobu 1 roku od počátku pracovní neschopnosti
Ochranná lhůta: 42 kalendářních dnů od skončení zaměstnání, (novela - 14 dnů od skončení pracovního poměru)
Pojistný poměr: zakládá nárok na dávku, vzniká faktickým nástupem do práce