Státnicové otázky: Ústavní právo a státověda - státní závěrečná zkouška

1. Ústavní pořádek České republiky (struktura a charakteristika)
Článkem 3 a čl. 112 zavádí Ústava (zákon č. 1/1993 Sb.) do českého právního řádu pojem „ústavní pořádek České republiky“. Ústava nepodává definici tohoto pojmu, avšak z čl. 112 lze odvodit, že je míněn jako souhrn určitých ústavních zákonů a dalších Ústavou výslovně vyjmenovaných pramenů ústavního práva v úrovni nejvyšší právní síly. V čl. 3 je speciálně zmíněna Listina základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) => Ústavu tak netvoří jediný dokument, ale hned od počátku dokumenty dva, tedy Ústava a LZPS.

Ústavní pořádek České republiky dle čl. 112 Ústavy tvoří:
- zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
- zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
- ústavní zákony přijaté podle této Ústavy
- ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu 1992
- ústavní zákony NS ČSR, FS ČSSR a ČNR upravující státní hranice ČR

LZPS nemá pojmenovanou právní formu a jako součást ústavního pořádku a pramen ústavního práva figuruje jako „Listina“. Nemá tedy definovanou právní sílu, ale ze skutečnosti, že ji Ústava čl. 3 zařazuje do ústavního pořádku vyplývá, že je třeba ji posuzovat jako normu téže úrovně, jako má ústavní zákon. I její změny se tedy musí uskutečňovat ústavním zákonem a nikoliv zákonem běžným.

Ústava předpokládá, že nezůstane ani dvojjediným dokumentem (tedy složeným ze dvou dokumentů), ale že na ni mohou navazovat další samostatně („horizontálně“) vedle ní stojící ústavní zákony.

Ústava již svým vznikem v podobě nejméně dvou hmotněprávních dokumentů založila svoji „polylegalitu“, tedy formu více právních norem. Pojetím čl. 112 jako možnosti přijímat další ústavní zákony tuto polylegalitu ještě zvýraznila a ústavní pořádek otevřela.

Dalšími možnými zákony podle této Ústavy mohou být:
a) ústavní zákony jako právní forma pro určité instituty Ústavy ČR povinné (např. čl. 2 odst. 2 Ústavy o přímém výkonu státní moci)
b) ústavní zákony jakkoliv měnící nebo doplňující Ústavu