Veřejné právo - je charakteristické, že jeden účastník právního vztahu vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím i jako silnější subjekt, tj. jako subjekt, který druhému subjektu může jednostranně ukládat povinnosti, popřípadě jednostranně zakládat jeho práva.
Soukromé právo - je naopak charakteristická rovnost účastníků, tj. a) žádný účastník právního vztahu nemůže jinému účastníku toho právního vztahu uložit povinnost ani založit právo, b) při neshodě (střet, konflikt) nemůže ji jeden rozhodnout bez dohody s druhým, nýbrž se musí obrátit na soud, před nímž mají oba účastníci rovné postavení.
Zásady soukromého práva - zásada rovnosti účastníků - respektování smluvních ujednání (pacta sunt servanda) - nikoho nepoškozovat (neminem laedere) - ochrana jednání dobré vůle - nikdo nemůže mít prospěch z porušení práv - prevence, tj. předcházet ohrožování či porušování práv a když už k porušení došlo, zabezpečit ekvivalentní nápravu - zásada autonomie vůle subjektů práva (volnost uzavírání smluv a jejich typů a obsahu...)
Třídění soukromého práva a) obecné právo soukromé jimž je (právo občanské) b) zvláštní práva soukromá tj., která platí jen pro určité skupiny osob, či zvláštní vztahy v určitých oblastech společenského života, jimiž jsou - právo obchodní, právo pracovní a právo rodinné c) mezinárodní právo soukromé