Vypracované otázky: Vypracované státnicové otázky z Občanského práva

1. Pojem soukromého práva a jeho základní zásady
1.1 Pojem práva
Právo - a) objektivní - systém norem (příkazy, zákazy, dovolení) společenského chování lidí, jehož dodržování je zabezpečeno st. mocí; b) subjektivní - míra a způsob možného chování subjektu práva, které objektivní právo chrání, a to zpravidla poskytnutím st. donucení k jeho prosazení; vše, co není zakázáno, je dovoleno; a) hmotné - systém norem, které stanoví P a P lidí; b) procesní - systém norem, jež upravují chování st. orgánu a subjektů před ním, které realizují své hmotné právo.
Fce práva ve společnosti - a) snižování spol. entropie, b) prostředek ochrany subjektivních zájmů lidí i společnosti, c) prostředek spol. regulace, d) spol. regulační systém, e) informační systém.
Základní atributy pr. státu - a) zákonnost - každý je vázán právem, vč. státu, b) pr. jistota - možnost seznámit se s právem; jistota, že stát s ním bude jednat dle práva a že stát mu poskytne ochranu proti porušování jeho práva; lex retro non agit, c) přiměřenost práva - lid. svoboda je právem omezována jen v míře nezbytně nutné pro zachování společenské homeostázy.
Problém úplnosti práva - zda je veškeré lid. chování upraveno právem; jedná se o problém mezer v právu; vychází se ze zásad - vše je dovoleno, co není zakázáno a zákaz denegatio iustitiae; zákon může být neúplný; právo je však úplné potud, že kterékoliv chování, jež není zakázáno, je dovoleno, přičemž soud je vždy povinen rozhodnout.
1.2 Filosofické koncepce práva
V pr. filosofii se vývojem vytvořily 2 zákl. koncepce: a) dualistické - vedle práva daného existuje nezávisle na společnosti právo přirozené, a to tak, že je výtvorem božím (teologická koncepce), výtvorem abstraktního lid. rozumu (racionalistická, H.Grotius), produktem přírody (naturalistická) atp.; b) monistické - zná jediné právo, jež je produktem společnosti; 2 proudy - první je pozitivistický (právem je jen jeho formální výraz v podobě soustavy pr. předpisů) a druhý sociologický (právo je fungující sociální systém).
Teorie občanského práva - vznikání koncepcí občanskoprávních institutů od 17. stol. na základě recepce obecného ŘP Školy ŘP zpracovaly justiniánské právo (glosátoři - Bologna - Irnerius, Accursius >> Glosa Ordinaria) - postglosátoři - komentátoři (Bartoleus); kapitalistická forma výroby - přizpůsobení ŘP = usus modernus pandectarum >> recepce (v Německu i formální); 1) 18./19. stol.- převládá osvícenství a s ním teorie přirozeného práva; jako antifeudální teoretický směr se rozvíjí ve 2 koncepcích > a) koncepce J.J. Rousseau - spatřuje v zákonech kulturní výraz přirozeného stavu a projev obecné vůle (CC), b) racionalistická koncepce - právo je lidem vrozené a je produktem jejich rozumu; 2) období stagnace - ABGB považován za dokonalý výraz iusnaturalismu a nastává doba jeho neplodné exegeze; zároveň působí pod vedením K.F. Savignyho historicko-právní škola; staví na tezi o historičnosti práva a jeho odvozování od ŘP - to se historicky vyvíjí a přizpůsobuje dané době působením mystického ducha národa (Volksgeist); staví se proti kodifikacím; preferuje zvykové právo a je profeudální; 3) 2. pol. 19. stol. - rozmach pr. vědy; školy novokantovské, sociologické (živé právo; law in action) a fenomenologické; rozmach ve Francii (př. F. Gény) i v Německu (novohistorická škola - prof. Josef Unger, prof. A. Randa; pozitivisticky zpracovává text zákona, pěstuje systematické teoretické myšlení a vychází z institucí ŘP); vznikají školy pozitivistické (výzkum platného práva, př. J. Krčmář), volnoprávní, jež uvolňuje soudcovu vázanost zákonem; 4) poč. 20. stol. - teorie normativní (novokantovská) - nezajímá se o obsah, ale logickou strukturu práva; pr. norma představuje normativní větu “má být“, vytvořili hierarchii pr. norem; Kelsen ve Vídni; v Brně F. Weyr a J. Sedláček; 5) marxistická teorie práva - sociologická; právo je projev třídní vůle; ObčPr se soustředí na zbožně peněžní vztahy, ovšem bez tržního charakteru.