1. ÚZEMNÍ VÝVOJ ZEMÍ KORUNY ČESKÉ, TEREZIÁNSKÉ SPRÁVNÍ REFORMY
- Ustavují se v karolinském období, které chápe stát jinak, než bude chápán později - Územní nárůst národ a stát posiluje jako entitu - PANOVNÍK + ŠLECHTA + CÍRKEV → jejich poměr se bude neustále proměňovat - Stát tehdy je chápán jako mocenské území, prolínají se tam tyto tři mocenské zájmové sféry - Karel IV. Se snaží centralizovat panovnickou moc na úkor stavů (jeho zákoník je pokusem o sjednocení tří sfér - je odvolán) - Po něm Václav IV., Zikmund, husité → posilována šlechta na úkor panovníka
- Lucembursko a Braniborsko odtrženo (Zikmund je prodal poč. 15. století), byly to rodové exteritoriální državy - Dolní Lužice, Horní Lužice, Dolní a horní a střední Slezsko, Markrabství moravské, Království české → tyto oblasti fungují a jsou na základě personálních unií zakomponovány do větších celků (s Uhrami za Zikmunda, s Rakouskem za Albrechta, Ladislav Pohrobek → Jagellonci, Habsburkové) - 1867 DUALISMUS Rakousko-uhersko - 1713 konec personální unie například za Karla VI. Vydáním Pragmatické sankce (Habsburkové budou mít až do vymření nárok na své državy (→ takto vzniká DYNASTICKÁ UNIE, Habsburkové symbolizují svazek zemí jako rod) - Další ztráty: ve Třicetileté válce ztrácí ZKČ (17. stol.) Horní a Dolní Lužici, které připadnou Janu Jiřímu Saskému - Další ztráta Slezska během válek o Rakouské dědictví (po smrti Karla IV. za vlády Marie Terezie) → bavorští Wittelsbachové si ho nárokují a také pruský Fridrich II. - obsadí Slezsko a vyvíjí politický tlak na Rakousko v době, kdy Marie Terezie nemá silnou pozici uvnitř ani vně státu