Evropská a světová integrace prošla v posledních desetiletích značně rozsáhlým vývojem a ani Česká republika se těmto změnám nemohla vyhnout. Za komunistického režimu byla naše země v rámci sovětského bloku integrována především v RVHP a po jeho pádu směřovaly naše snahy o začlenění do nových struktur na západ. Prvním úspěchem v rámci začlenění k demokratickému západu byl vstup České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v březnu roku 1999. Po dalších 5 letech vstoupila naše země k 1. 5. 2004 do Evropské unie. Vstup do tohoto společenství považuji za mnohem důležitější. Tento názor zaujímám především z toho důvodu, že toto členství denně ovlivňuje a nadále bude ovlivňovat životy občanů České republiky. Ve své práci se tak budu zaměřovat na Evropskou unii počínaje jejím rozšířením v roce 2004, až po předsednictví České republiky Radě Evropské unie v první polovině roku 2009. Témata, kterým jsem se věnoval, považuji za stěžejní v oblasti probíhající integrace v Evropě. Způsob, jak budou aktuální sporné otázky vyřešeny, bude ovlivňovat život občanů následující roky a desetiletí. Téma Evropské unie je součástí výuky na základních i středních školách. V rámci tohoto tématu by od vyučujícího nemělo zaznít žádné neměnné stanovisko a neměl by svůj výklad podávat jako dogma. Názory a pohledy na jednotlivé body jsou víceméně politickými názory a těch by se měl pedagog vyvarovat. Mnohem důležitějším, řekl bych i náročnějším úkolem, je naučit žáky nad tématy uvažovat a vést je k vytvoření si vlastního názoru, zdali jsou poslední kroky Evropské unie pro naší země prospěšné, nebo naší zemi k užitku spíše nejsou.