Úvodem … -Unie svým principem rozhodování a agendou již jednoznačně přesáhla rozměr mezinárodní organizace, ale ještě nedosáhla kategorie soustátí -politická věda proto není schopna uchopit EU z hlediska stávajících termínů a považuje ji za útvar „sui generis“ (některými je označována jako institucionální a konstitucionální hybrid) -proces vyjednávání je v Unii v přímé závislosti na národních zájmech a jednotlivých státech (!!!) -neustále se dotvářejí jednotlivé kompetence orgánům -EU je permanentně se vyvíjející subjekt, jehož institucionální vývoj nebyl ještě dokončen
Evropské právo -dokladem nestandardní povahy institucí je celá řada samostatných fenoménů (např. i tzv. eurožargon) -evropské právo = soubor právních norem tvořených v průběhu celého integračního procesu. Tyto normy jsou koncipovány jako nadřazené vůči národním státům a jejich ústavnímu systému -princip nadřazenosti znamená povinnost členských států harmonizovat své právní řády s evropským právem. Legislativa, která neodpovídá evropským normám je brána jako neplatná.