Poznámky: Společná zemědělská politika v Evropské unii
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:85,0 %
- Typ:Poznámky
- Univerzita:Masarykova univerzita
- Fakulta:Fakulta sociálních studií
- Kategorie:Ekonomika
- Podkategorie:Evropská unie
- Předmět:Politiky v EU
- Autor:techplanet
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:6 strán
- Zobrazeno:934 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:5338
- Poslední úprava:16.03.2015
Společná zemědělská politika
Její vytvoření patří k nejkontroverznějším krokům Společenství
Na jedné straně se podařilo zvýšit objem potravin vypěstovaných ve Společenství, ze kterého se stal jeden z největších potravinových exportérů; přispěla k rozvoji zemědělského sektoru, venkova…
Na straně druhé však zatěžuje rozpočet nejvíc ze společných politik, dochází ke kolizím s moderními nároky na produkci potravin; společenství se díky ní dostává do kolizí s ostatními exportéry (USA, Argentina, Kanada).
Nicméně musí být zohledněno, že se jedná o strategickou položku. Produkce potravin především po válce patřila do státem podporované oblasti.
Společenství v 50. letech potřebovalo získat potravinovou soběstačnost a zvládnout případné sociální důsledky plynoucí z pohybu pracovních sil na venkově. To se projevilo ve větší asistenci ze strany centrálních orgánů Společenství.
V průběhu vývoj SZP se Komise snažila tento sektor reformovat, avšak do 90. let se jí to nedařilo. Byly také redefinovány základní cíle, mezi které již nepatří podpora výroby potravin, ale snaha o produkci kvalitních potravin za podmínek, které nebudou devastovat půdu.
Její vytvoření patří k nejkontroverznějším krokům Společenství
Na jedné straně se podařilo zvýšit objem potravin vypěstovaných ve Společenství, ze kterého se stal jeden z největších potravinových exportérů; přispěla k rozvoji zemědělského sektoru, venkova…
Na straně druhé však zatěžuje rozpočet nejvíc ze společných politik, dochází ke kolizím s moderními nároky na produkci potravin; společenství se díky ní dostává do kolizí s ostatními exportéry (USA, Argentina, Kanada).
Nicméně musí být zohledněno, že se jedná o strategickou položku. Produkce potravin především po válce patřila do státem podporované oblasti.
Společenství v 50. letech potřebovalo získat potravinovou soběstačnost a zvládnout případné sociální důsledky plynoucí z pohybu pracovních sil na venkově. To se projevilo ve větší asistenci ze strany centrálních orgánů Společenství.
V průběhu vývoj SZP se Komise snažila tento sektor reformovat, avšak do 90. let se jí to nedařilo. Byly také redefinovány základní cíle, mezi které již nepatří podpora výroby potravin, ale snaha o produkci kvalitních potravin za podmínek, které nebudou devastovat půdu.