1. Úvod - země střední a východní Evropy SVE - země, které během 90. let podepsaly Evropské dohody - Bulharsko, ČR, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko - pád bipolárního uspořádání byl hlavním podnětem pro snahu o začlenění SVE do ES
2. Fáze utváření vztahů mezi ES a zeměmi SVE - některé země SVE usilovaly o členství hned na počátku 90. let => ES se to moc nelíbilo, v 1. fázi bylo cílem zemím poskytnou pouze určitou rozvojovou pomoc transformačnímu úsilí a navázat nadstandartní obchodní a politické vazby v rámci statutu přidružení - průlom na zasedání Evropské rady v Kodani v červnu 1993 - EU připustila možnost vstupu zemí SVE - 2. fáze
3. Strategie rozšiřování - klasická metoda - fungovala u prvních 4 vln, ale teď už by to nezvládla - formální náležitosti - žádost země o vstup putuje k Radě, ta ji konzultuje s Komisí, ta vydá své stanovisko (avis) a začíná negociace. Po ukončení se stanoví termín pro proces schválení Radou, EP a ratifikaci všemi ČS a přistupující zemí. Strategie celého postupu je zásadně definována vnitřním rozhodnutím Rady, za přípravu jednání Rady je zodpovědný COREPER (Výbor stálých zástupců). - charakteristické opačné rozložení sil - dominantní pozici má Rada, i když Komise (= strážkyně práva Společenství) hraje významou roli - principy - žadatel musí bezvýhradně přijmout acquis communautaire - jednání o přistupu je zaměřeno výhradně na konkrétní problémy žadatele ohledně přijímání acquis - spíše tvorba nástrojů nových než reformy původních - omezená možnost nových ČS ovlivnit svou budoucí pozici uvnitř ES - ES upřednostňuje vyjednávání se skupinou států, což může brzdit země, které mají méně problémů (Portugalsko, Dánsko). Vznikají také vztahy uvnitř skupiny, 1 bývá považována na lídra, zbylé za followers - vyjednávání o přístupu bývá předměte m střetů o prosazení dílčích zájmů ČS