Změna strategie rozšiřování, institucionální aspekty - EU je blíže nespecifikovaným útvarem na pomezí mez. org. a konfederačního celku - vývoj EU dokládá dominanci nadnárodních rysů především na poli politik - pokračováním spol. trhu mělo být přijetí spol. měny, která byla jako nejvyšší stádium ekonomické integrace chápána jako vhodný prostředek k budování politické unie - přijetí Smlouvy o EU v roce 1992 ČS deklarovaly nejen zájem budovat zahraničněpolitickou jednotu S, ale také jeho obranou a jednotnou správu vnitřních věcí - původní cíle tak byly několikanásobně překročeny
1. Dopad rozšiřování ES/EU na orgány Společenství (S) - s každou vlnou rozšíření se zvyšovaly nároky na dosažení pol. dohody, která byla nezbytnou podmínkou posunu integrace do dalších oblastí, vznikalo nebezpečí „rozředění“ dosažené integrační úrovně a zvyšoval se tlak na „čisté plátce“ do rozpočtu - S přijalo strategii minimalizující toto nebezpečí => zvýšení nároků na nové ČS + přechodná období - posun směrem k supranacionalizaci nových oblastí byl realizován v institucionálním rámci, jehož vývoj neodpovídal nastoupené rychlosti integrace. Institucionální otázka se zařadila mezi jednu z priorit až v průběhu 90. let x omezené možnosti kvůli opakovanému rozšiřování, kdy došlo jen k malým úpravám v počtu hlasů, a tím k předimenzování institucionálního systému. - důležitý faktor rozlohy a zalidněnosti zemí - institucionální struktura S byla vystavěna na principu obrany malých států vůči velkým, malé země byly tradičně nadhodnoceny. Po několika rozšíření však původní nutnost obrany malých států již není aktuální a vzhledem k tomu, že velké státy jsou hlavními plátci do rozpočtu je nutná reforma institucí. - hlavní důvody nutnosti reformy institucí - nesoulad mezi ambiciózními cíli na poli politik a skutečnými nástroji evr. orgánů - netransparentnost rozhodovacího procesu - demokratický deficit - nezbytnost legitimace již aplikované různosti závazků ČS v podobě „opt-puts“ (= udělení trvalých výjimek ČS z konkrétních integračních aktivit)