Tendence ve vývoji společných ozbrojených sil evropských států. Problémy budování společných obranných kapacit.
Handicapy studené války • Evropské ozbrojené síly budovány coby teritoriální obrana (vůči invazi vojsk Varšavské smlouvy/východního bloku • --> omezené možnosti strategického transportu, velící a řídící struktury (vše v rámci C4ISTAR = C4 (Command, Control, Communications, Computers), I (military intelligence) and STAR (Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance)
Cesty dál… • Mnohonárodní spolupráce se jeví jako možnost vyrovnat se s redukcí jednotlivých národních obranných rozpočtů, požadavky na širší záběr primárních úkolů OS a větší flexibilitu • Spolupráce v oblasti budování společných operačních kapacit je nezbytná a obdobně jako ve zbrojním průmyslu pod ekonomickým i politickým tlakem (obousměrně)
Místo armád jen instituce? • „Přibývající velitelství, štáby a ostatní složky (s nespočetnou již generalitou) dále ujídají z krajíce vojenských výdajů na úkor akvizice a dalších potřeb armád. • Paradoxně tak již svou pouhou existencí brzdí to, k čemu měly být zřízeny, tedy k rozvoji operačních polních sil a jejich koordinovanému použití v rámci deklarovaných záměrů Evropské unie a NATO.
Logicky je veškeré úsilí směřována především směrem k Evropě • V rámci NATO jde o DCI, Prague Capabilites Commitment • V rámci EU jde o European Headline Goal (EHG), European Capabilities Action Plan (ECAP)