Houby jsou skupinou organismů velice zajímavou. Plodnice řady druhů hub jsou krásné, jsou to opravdové klenoty a jejich nález je vždy neobyčejným estetickým zážitkem. Řada druhů je i hodnotnou potravinou. Mnohé houby však člověku a jeho civilizaci přinášejí řadu problémů. To všechno jsou důvody, proč se houbám věnovat. K houbám jsem měl vztah a zajímaly mne již od mládí. Posledních deset let se však houbám a hlavně mykofloristice věnuji intenzivně. U dřevokazných hub jsem také začínal. Jako pracovníka ve správě a údržbě zeleně mne zajímalo, proč stromy odumírají, proč padají větve ze stromů, proč se stromy vyvracejí a kmeny přelamují. Měl jsem i několik nepříjemných zážitků. Před lety v pátek ve dvě hodiny odpoledne za bezvětří po mírném dešti se asi dva metry nad zemí vylomila polovina koruny mohutné smuteční vrby (Salix alba Tristis) přímo u vjezdu do autobusového nádraží v Místku. Nejen, že jsme jako pracovníci údržby neodjeli na víkend až do doby úplné likvidace havárie, ale na dvě hodiny byl zablokován i provoz na autobusovém nádraží a mnoho lidí tehdy včas neodjelo ze směny domů. Na vrbě se již řadu let nepravidelně objevovala plodnice sírovce žlutooranžového (Laetiporus sulphureus). Tentýž případ se stal také se smuteční vrbou o tři roky později ve vstupu na fotbalového stadionu ve Frýdku. A třetí případ, také smuteční vrba, ovšem napadená ohňovcem obecným (Phellinus igniarius), zdemolovala parkující auto na ulici ČSA v Místku. Naštěstí nikdy nedošlo k ublížení na zdraví lidí. Od té doby jsme stromy, zejména ty mohutné a vrby zvláště, dost pečlivě kontrolovali. Taková tragédie je námětem i známé moravské lidové písně "...v zeleném háječku milovali se dva, padlo na ně dřevo, zabilo je oba..." Určitě milenci nešli do lesa za bouře nebo silného větru nebo na místo, kde se kácely stromy. Pravděpodobně došlo k pádu stromu vlivem dřevokazné houby, protože takový pád neprovází varovné praskání a proto nestačili včas uskočit.