S rozvojem městských sídlišť a jejich výstavbou v oblastech přiléhajících k centrům bez většího zřetele na geologické a půdní poměry příslušných lokalit se zvýrazňuje problematika koexistence vzrostlé zeleně a přilehlých stavebních konstrukcí. Posouzení případné interakce korun stromů a nadzemních částí budov je snadné a evidentní. Avšak podstatně obtížnější je posouzení vlivu kořenových systémů na půdu a podzemní části konstrukcí, které jsou velmi obtížně dostupné. Při tom právě zde je interakce obou systémů z hlediska jejich dlouhodobé stability nejzávažnější - to se týká zejména lokalit s těžkými jílovitými půdami. Až v posledních několika letech byly vyvinuty měřící metody, které umožňují zviditelnění kořenových systémů celých stromů (ať již ve smyslu jejich architektury nebo funkce) a zjištění jejich kvantitativních charakteristik. Takové údaje jsou pak dosud přehlíženým, ale věcně nezbytným podkladem pro řádnou projektovou dokumentaci v případě novostaveb nebo chystané výsadby zeleně. V akutně kritických případech pak slouží pro výběr technických opatření řešících konkrétní problémovou situaci vzrostlých stromů a konstrukcí u stávající zástavby.