Studijní materiál: Živočišní škůdci veřejné zeleně

ÚVOD
Specifické podmínky, v nichž roste veřejná zeleň (parky,volná prostranství sídlišť, hřbitovy, uliční a silniční stromořadí) se zpravidla výrazně liší od přirozených podmínek a často nevyhovují biologicko-ekologickým požadavkům rostlin. Kromě stresů vyvolaných nevhodným stanovištěm, neparazitárními vlivy (solení vozovek, imise a mechanická poranění) je zdraví rostlin veřejné zeleně ohrožováno původci chorob ( viry, bakterie,houby) a živočišnými škůdci.
Každá ze zmíněných složek veřejné zeleně má zpravidla nepřirozený původ a z něho vyplývající rozdílné spektrum rostlin a na ně troficky (potravně) vázané spektrum živočišných škůdců. Většina endemických druhů živočichů mírného pásma je polyfágní (přijímá potravu na rostlinách z různých botanických čeledí) nebo oligofágní (přijímá potravu na různých druzích rostlin z jedné čeledi). Monofágních druhů škůdců, kteří přijímají potravu na rostlinách jednoho rodu nebo pouze druhu je v podmínkách ČR mál o. Z uvedeného třídění vyplývá, že veřejná zeleň složená z endemických druhů rostlin je nejvíce poškozená polyfágními a oligofágními druhy, které se mohou rozmnožovat na více druzích rostlin. Monofágní druhy škůdců se ve veřejné zeleni vyskytují sporadicky a to přednostně na importovaných dřevinách, s nimiž byly na naše území zavlečeny a rozšířeny.
Většina živočišných škůdců pod vlivem vnějších příznivých i nepříznivých faktorů podléhá změnám v populační dynamice. Na populačních změnách živočišných druhů se podílejí nejen klimatické faktory, ale také složka přirozeného odporu prostředí ( dravci, parazitoidi, paraziti) a ochranná opatření člověka.