Prezentace: Živočišní škůdci dřevin městské zeleně

Živočišní škůdci dřevin městské zeleně
Mnohostranný význam dřevin sídlištní zeleně je všeobecně známý a široce se uplatňuje v podmínkách urbanizované krajiny. Specifické podmínky sídlištní zeleně se však výrazně odlišují od přírodních a často nevyhovují biologicko-ekologickým požadavkům dřevin. Z uvedeného vyplývá, že je potřebné se zvláštní pozorností přistupovat k výběru sortimentu dřevin s ohledem na stupeň odolnosti k znečištěnému ovzduší, změněným klimatickým podmínkám, ale i s ohledem na odolnost k chorobám a škůdcům. Dřeviny rostoucí pod vlivem různorodých škodlivých činitelů městského prostředí a v změněných ekologických podmínkách ve větší míře podléhají různým chorobám a škůdcům, výrazně se snižuje jejich estetická hodnota a nezřídka i hynou úplně. Na obnovu a rozšiřování sídlištní zeleně se vynakládají značné finanční prostředky. Proto je potřebné věnovat zvýšenou pozornost i jejich ochraně, včas poznat příčiny poškození, správně determinovat škodlivé činitele a podle potřeby přistoupit i k nevyhnutelným ochranným opatřením proti nejvýznamnějším chorobám a škůdcům dřevin v podmínkách městské zeleně.
Klasifikace chorob a škůdců
Choroba rostliny se nejčastěji vysvětluje jako odchylka od jejích normálních fyziologických procesů. Od choroby se odlišuje poškození rostliny například žírem hmyzu na asimilačních orgánech. Žírem vzniká porucha postiženého orgánu, ale v napadené rostlině neprobíhají pro chorobu typické dlouhotrvající patologické procesy. Z ochranářského hlediska znamená poškození stromů fyziologickou poruchu, jejímž důsledkem je zhoršení úspěšného vývoje, produkce dřevní hmoty a nebo její jakosti (Stolina a kol., 1985). Za poškození stromů se tedy pokládá porucha morfologických a fyziologických vlastností vyvolaná mechanicky, ale i fyziologicky působícími abiotickými činiteli, živočichy nebo patogenními organismy, způsobujícími chorobu stromu. Klasifikaci škodlivých činitelů, koncipovanou pro podmínky ochrany lesů (Stolina a kol., 1985), můžeme s určitými obměnami a specifikací využít i v podmínkách ochrany dřevin v urbanizované krajině (předmět ochrany je přitom stejný - autochtonní a allochtonní lesní i okrasné dřeviny). Škodlivé činitele rozdělujeme podle původu do dvou základních skupin, a to na přírodní a antropogenní činitele. Někdy pokládáme za škodlivého činitele i člověka, který může poškodit strom (dřevinu, porost) přímo nebo nepřímo.
Podle způsobu, jakým působí přírodní abiotické škodlivé činitele na dřeviny, je rozdělujeme na:
a) činitele působící mechanicky - tlakem: vítr, sníh, námraza, laviny, ledovce;
b) činitele působící fyzikálně: blesk, oheň;
c) činitele působící fyziologicky: sucho nebo přísušky, nadbytek vlhkosti, mráz a přímrazky, vysoká teplota a úpal, nedostatek a přebytek některých živin.
Biotické škodlivé činitele představuje široké spektrum příslušníků živočišné a rostlinné říše. Fytofágní živočichové poškozují dřeviny tak, že je celé zkonzumují, případně konzumují jen některé orgány, např. listy (bekyně velkohlavá - Lymantria dispar L.), a nebo se živí jen některými pletivy (lýkožrout smrkový - Ips typographus L.), rostlinnými šťávami (korovnice jedlová - Dreyfusia piceae Ratzb.).