1. Receptory zodpovídají za selektivitu účinku, nikoliv ligand Tato selektivita je daná : - MH, tvarem receptorové molekuly - rozložením elektrických nábojů Stejný ligand vyvolává v různých cílových tkáních různou odpověď:
Acetycholin - srdeční buňky M2 - snížení SF b. slinných žláz M3 - sekrece slin b. kosterního svalu Ns - kontrakce
2. Receptory určují kvantitativní vztahy mezi dávkou, či koncentrací léčiva a farmakologickým účinkem Účinek léčiva je dán jeho afinitou k receptoru a tedy vytvořením dostatečného počtu komplexů receptor-léčivo. Maximální účinek je limitován počtem receptorů. Je-li dostatek receptorů a málo léčiva, lze počet komplexů R-L zvýšit přidáním léčiva až do maximálního účinku. Je-li málo receptorů a hodně léčiva, je počet komplexů R-L limitován počtem receptorů. Ani přidáním léčiva nelze zvýšit účinek.
3. Receptory jsou přímými prostředníky účinku nejen agonistů, ale i antagonistů Prostřednictvím receptorů vykazuje svůj farmakologický účinek jak agonista, tak také antagonista. Agonista svou vazbou na molekulu receptoru mění jeho konformaci a spouští signální kaskádu. Antagonista se na receptor váže, nemění jeho konformaci, neumí spustit signální kaskádu, ale zabraňuje vazbě agonisty na tento receptor