Skripta: Katalog krajinných prvků České republiky

Krajina České republiky je pestrou mozaikou mnoha krajinných typů, které se vyvíjely po staletí a jejichž vývoj významně ovlivňoval člověk. Jedná se o krajinu lidmi skutečně „od pradávna dotýkanou“, a proto musíme její dnešní hodnotu hledat nejenom v unikátnosti prvků a částí, které obsahuje, ale rovněž v harmonii přírody a člověka hospodáře. Je pochopitelné, že podobně, jako unikátní části přírody, tak i harmonické části krajiny se vyskytují pouze ojediněle. O to víc je potřeba věnovat zvýšenou pozornost jejich ochraně.

Problematika krajinných prvků je významně spojena s ochranou krajiny jako celku. Hovoříme-li zde o krajině, měli bychom si hned úvodem definovat , co vlastně pojmem krajina rozumíme. Evropská úmluva o krajině, která byla přijata Radou Evropy v roce 2000, definuje „krajinu“ jako „část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“. Další z možných definic krajiny je definice uvedená v publikaci „Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny“, kde je krajina definována jako „jednotný a vývojově stejnorodý územní celek (část zemského povrchu o rozloze několika km2 až stovek i tisíců km2, který se liší od svého okolí, který má určité klima/mikroklima, geomorfologické charakteristiky, vodstvo, půdu, faunu, flóru i určité charakteristické, člověkem vnesené prvky). Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Krajina může být lidskou činností víceméně nezasažená nebo výrazně determinovaná. Kulturní krajina osídlená člověkem nemá svoji homeostázi (rovnováhu) a její stabilitu udržují ekosystémy nebo uměle člověk. Lze rozlišovat krajiny přirozené (např. nížinné, horské, stepní, lesní, jezerní) nebo umělé (urbanizované, průmyslové, zemědělské, devastované apod.)“.