1. Náhodné jevy a jejich vlastnosti Náhodný jev označuje výsledek náhodného pokusu, o kterém lze po provedení pokusu rozhodnout, zda nastal nebo nenastal. Náhodný jev představuje událost, která za určitých podmínek buď nastane, nebo nenastane. Je tedy možné vytvořit množinu S všech náhodných jevů, které mohou za daných podmínek nastat. Míru možnosti jeho nastoupení vyjadřuje v číselné formě jeho pravděpodobnost. U náhodných jevů požadujeme hromadnost a stabilitu, tj. dostatečnou opakovatelnost a neměnnost pokusu. Nezbytným předpokladem je také rozpoznatelnost náhodných jevů. Předmětem teorie pravděpodobnosti je studium náhodných jevů, tj takových dějů, jejichž výsledek není předem jednoznačně určen a očekává se pouze, že výsledek bude jedním z dané množiny možných výsledků Ω. Takovému náhodnému ději budeme říkat náhodný pokus. Výsledkem pokusu mohou být čísla, číselné vektory, číselné posloupnosti, časový průběh nějaké funkce na daném intervalu, ale i libovolný kvalitativní ukazatel. Řekneme, že při realizaci náhodného pokusu nastal jev , jestliže výsledek pokusu ω je prvkem A (tj. - Výsledek ω pokusu je příznivý jevu A, jestliže - Jev, který nastane při každé realizaci pokusu - jev jistý 1 - Jev, který nenastane při žádné realizaci pokusu - nemožná jev 0