Studijní materiál: Péče o kamenné artefakty

Spor o polychromii
Počátkem 30. let 19. století se rozhořel mezi historiky umění spor o původní podobu antických památek, který vešel do dějin jako spor o polychromii (něm. Polychromiestreit). Vědci se přeli v otázce původního charakteru řecké a římské architektury, především chrámů, která se dochovala do té doby v podobě bílých, především bělí mramoru zářících torz. Na jedné straně zde byly názory prezentované Pařížskou akademií, jež zastávala názor, že antická architektura byla „kamenná“, na druhé straně stála snaha dokázat, že tato architektura se dochovala zbavená své někdejší bohaté barevnosti. Až Gottfried Semper, rodák z tehdy dánské Altony, v 30. letech 19. století , napřed v Římě, Pompejích a Paestu, později přímo na aténské Akropoli a opět v Římě, našel nesporné důkazy o výrazném barevném pojednání antických památek a dal tím za pravdu Jakobu Ignazi Hittorffovi, příteli svého pařížského učitele Franze Christiana Gaua a objeviteli antické polychromie. Hittorff, rodák z Kolína nad Rýnem, vydává v roce 1830 studii Barevná architektura Řeků (Architecture polychrome chez les Grecs), která celý spor vyvolala.
Ještě v době svého římského pobytu sepsal Semper rozsáhlé dílo pojednávající o barevnosti antických památek v původní podobě. Rukopis se cestou z Říma do Hamburku, kde měl vyjít, ztratil, a tak musel Semper v redukované podobě text znovu zpracovat do podoby studie Předběžné poznatky o pomalované architektuře a plastice v antice (1834). Představa o čistě kamenné podobě antických staveb, posvátná pro soudobé sochaře, architekty i teoretiky architektury klasicismu, byla definitivně zpochybněna.