Nově se formující vztah k památkám: 1850 - ustanovení Ústřední komise pro výzkum a zachování stavebních památek, jež postavilo památky celé říše pod právní ochranu. Vzápětí formulované zásady obsahovaly doporučení, aby okolí památek bylo „přiměřeně okrášleno“ a vlastní objekty „puristicky“ očištěny. Na středoevropskou praxi inspirativně působily výsledky kolínské restaurátorské hutě. Její principy přenesl do Vídně Friedrich von Schmidt, hlavní činitel svatoštěpánské restaurátorské huti a profesor středověké architektury na Akademii. Měl rozhodující vliv na tuto oblast dění v českých zemích. Společně se svým českým žákem Josefem Mockerem byl pověřen obnovou Karlštejna. Od 20. let 19. století se v Evropě zmáhá katolické hnutí, které po racionalistickém přístupu předchozího století začíná usilovat o obnovení vlivu církve. K definitivnímu vyhranění postojů dochází po roce 1848. Obnovené postavení církve ve společnosti provází program restaurace a dokončování velkých děl středověku.