- název odvozen od slova herold (ve středověku a raném novověku znalec erbovních zvyklostí, který prověřoval jejich správnost, v podstatě šlo o ceremoniáře, kteří v průběhu doby vytvořili jakousi hierarchii) » nauka o znacích - zabývá se jejich studiem, popisem, vývojem (líčí dějiny erbu), užíváním, výkladem jejich funkce, vazbou na nositelé, výtvarným hodnocením (estetika ale není nejdůležitější, hlavní je obsah) atd.; podstatou heraldiky je rozbor (výklad a vysvětlení), popis (blasonování = popis podle heraldických pravidel » popisován z hlediska nositele) a tvorba obrazového materiálu (kreslení erbů podle heraldických předpisů); doplňkem základních heraldických kategorií jsou různé rytířské řády, které jsou ovšem většinou vyčleňovány do samostatné vědy, tzv. faleristiky
- je užitečná především sfragistice, dějinám umění, genealogii, vojenství atd. - erbem neboli heraldickým znakem rozumíme trvalé barevné znamení na štítě, které je vytvořeno podle heraldických pravidel a je charakteristický pro svého nositele (původně jednotlivce, postupně celý rod a asi od 13. stol. i právnická osoba - nejdříve různé státní útvary, města a jejich složky, pak i cechy, církevní instituce atd.)