1.0 ÚVOD Zvyšování technické úrovně, užitné hodnoty, jakosti a spolehlivosti strojírenských výrobků při dodržení ekonomických a ekologických limitů patří mezi hlavní směry rozvoje hospodářství. Při užití těchto výrobků dochází k jejich vzájemnému styku i k interakci s okolním prostředím a tím i k jejich povrchové degradaci vlivem opotřebení, koroze a dalších vlivů. Povrchové úpravy se tedy významně podílí na výsledné jakosti technického zařízení. Ovlivňují jeho životnost, provozní spolehlivost a tím i využitelnost, pohotovost, nároky na údržbu. Nedostatečná resp. nevyhovující povrchová ochrana může znehodnotit i vynikající technické dílo. Povrchová ochrana ovlivňuje a podmiňuje nejen funkčnost strojírenských výrobků, ale i jejich vzhled. I když vzhledově narušené zařízení jsou ještě funkčně využitelné, klesá jejich prodejnost a stoupá možnost znehodnocení okolního prostředí. Řešení problematiky povrchových úprav vyžaduje souhrn základních znalostí z elektrochemie, metalurgie, fyziky, chemie, vlastností materiálů a v neposlední řadě i z teorie a technologií povrchových úprav. Úspěšné vyřešení ochrany materiálů je podmíněno vždy přesným vymezením všech technických ekonomických i ekologických kritérií a faktorů charakterizujících daný problém. Technická kritéria: - vlastnosti a parametry povrchu - životnost povlaku resp. výrobku - požadavky parametrů jakosti - nároky na údržbu Technicko-ekonomická kritéria: - energetická náročnost výroby - závislost na surovinách - prodejnost (výrobní cena) - požadavky na spolupráci Ekologická kritéria: - recyklovatelnost výrobku - ekologická výroba (omezení vlivů na životní a pracovní prostředí) - eliminace odpadů - zpracování odpadů