Popisná statistika - zavedení pojmů Soubor individuálních údajů o objektech nazýváme základní soubor nebo také populace. Zkoumané objekty jsou tzv. statistické jednotky a sledujeme u nich vytypované vlastnosti - statistické znaky (veličiny, parametry atd.), které nabývají pozorovatelných hodnot ( úrovní). Podstatou statistických metod je, že informace o základním souboru nezjišťujeme u všech jeho jednotek, ale jen u některých, které získáme tzv. výběrem. Vedou nás k tomu různá omezení, např. dosažitelnost všech jednotek, velký rozsah základního souboru, způsob získávání informací (zkoušky životnosti, ověření opotřebení atd.), náklady na statistické sledování a další. Počet vybraných jednotek se nazývá rozsah výběru. Dle rozsahu dělíme výběry na male (obvykle do 30 až 50) a velké (řádově stovky, tisíce i více). Toto dělení je relativní a závisí na okolnostech statistického sledování. Výběr by měl být reprezentativní (poskytovat informace bez omezení) a homogenní (bez vlivu dalších různých faktorů). To však Často nelze v plné míře verifikovatelně zajistit, a proto obvykle vybíráme statistické jednotky do výběru náhodně, ovšem s rizikem, že výběr může poskytnout více či méně zkreslené informace o základním souboru.
Podle způsobu provedení rozlišujeme výběry: - bez opakování (každá jednotka může být vybrána nejvýše jednou); - s opakováním (každá jednotka může být vybrána vícekrát); - záměrný (vybíráme typické jednotky); - oblastní (základní soubor rozdělíme na podmnožiny a z nich provedeme části výběru); - systematický nebo mechanický (vybíráme vždy několikátou jednotku co do pořadí při realizaci výběru)
Hodnoty znaku, pozorované či zjištěné na statistických jednotkách z výběru o rozsahu n, tvoří statistický soubor s rozsahem n. Pro jednorozměrný znak X získáme jednorozměrný statistický soubor (xi,..., xn), kde Xj je pozorovaná hodnota znaku X u i—té statistické jednotky,i = 1,..., n. Analogicky pro dvourozměrný znak (X, Y) obdržíme dvourozměrný statistický soubor ((xi,j/i), —,{xn,yn)) apod.