1. Rozdělení metod tavného svařování, názvosloví tavného svaru: - Svařování plamenem - El. Obloukem - ruční obalovanou elektrodou - automaticky pod tavidlem - v ochranné atmosféře ( MIG, MAG, TIG) - plazmou - Elektrostruskové - Elektronovým paprskem - Laserem - Aluminotermické
Názvosloví:
SK (ZF)- svarový kov TOO (HZA)- tepelně ovlivněná oblast ZM (BM)- základní materiál
Dále popisujeme také kořen svaru, svarovou housenku a svarové plochy.
2. Zdroje tepla pro svařování. Chemické zdroje. Kyslíkoacetylénový plamen, aluminotermická reakce.
Chemické zdroje tepla:
Helium, vodík, acetylen
Kyslíko - acetylenový plamen. Zdrojem tepla při plamenovém svařování je chemická energie, která vznikne hořením směsi okysličujícího a hořlavého plynu.
Plamen se podle poměru kyslíku a acetylenu dělí na následující druhy: a) neutrální , poměr O2 : C2H2 = 1 až 1,1 :1 b) redukční, poměr O2 : C2O2 < 1 c) oxidační, poměr O2 : C2H2 = 1,2 : 1
Proces spalování probíhá obvykle ve dvou fázích: I. C2H2 + O2 = 2 CO + H2 + 21 143 kJ.m3 II. 2 CO + H2 + 3O = 2 CO2 + H2O + 27 000 kJ.m-3 V prvé fázi spalování probíhá nedokonalé spalování na povrchu svařovacího kužele. Acetylen se rozkládá, vodík zůstává z větší části volný, uhlík se spaluje na oxid uhelnatý. V druhé fázi hoření dochází ke spalování ve vnějším kuželu. Kyslík potřebný k reakci si plamen odebírá ze vzduchu se značným přebytkem, takže vnější plamen má oxidační účinky.
Neutrální plamen se v praxi používá pro svařování ocelí a dále pro nahřívací plamen při řezání kyslíkem. Plamen s přebytkem acetylenu (přebytek acetylenu 5 až 15%) se používá pro svařování hliníku, hořčíku a jejich slitin, k navařování tvrdokovů a k cementování plamenem. Plamen s přebytkem kyslíku (přebytek kyslíku 5 až 20%) se používá pro svařování mosazi a bronzů.