Přednášky: Metody tvorby číslovacích plánů ústředen systému DTP

1. Úvod
Tato zpráva popisuje způsoby definování přípojných bodů (portů) v ústřednách typu DTP prostřednictvím jejich databází. Zpráva vznikla na základě požadavku uživatele. Obsahuje informace o variabilních funkčních možnostech systému DTP, jejichž znalost umožní uživateli definovat nebo upřesňovat své požadavky tak, aby dodávaný systém optimálně vyhovoval jeho potřebám při různých typech nasazení.
Při tvorbě zprávy vycházel autor z předpokladu, že uživatel má k dispozici program SDS pro editaci databáze DTP a manuál k jeho použití. Proto zpráva neobsahuje např. kompletní seznam definic použitých pojmů.
2. Základní informace
2.1 Ident
Základním identifikátorem přípojného bodu v síti DTP (a tudíž i v každém bloku) je tzv. „ident". Každý přípojný bod v síti ústředen je tudíž v databázi označen identem, který je složen z adresy a typu přípojného bodu. Adresa obsahuje číslo bloku, číslo kabelu a pozici přípojného bodu na kabelu. Počet pozic analogových přípojných bodů na kabelu je omezen počtem vodičů kabelu děleným počtem vodičů přípojného bodu na daném typu modulu. U digitálních portů (PCM) se pojmem pozice označuje číslo kanálu. Lze-li k nějakému modulu připojit více než jeden kabel (např. dva), jsou pozice počítány na každém kabelu samostatné (tj. od 0). Typ přípojného bodu souvisí s typem modulu, ale není jím jednoznačně určen - v závislosti na datech uložených v databázi modulu může být u některých modulů týž přípojný bod modulu různého typu - např. telefonní přípojka nebo přenášeč.
Poznámka: Číslo bloku se v identu standardně uvádí jako třímístné dekadické číslo, např. 001, 002 atd., číslo kabelu jako dvoumístné hexadecimální číslo v konvenci $xx, tj. např. $01, $15 apod. a číslo pozice se uvádí ve stejném formátu jako číslo bloku, tj. např. 000, 001 atd. Adresa přípojného bodu neobsahuje číslo modulu v bloku, protože blok může být zasunut do libovolné pozice rámu bloku. Typ modulu je definován v databázi bloku tím, že je v ní uvedeno, které kabely (nebo který kabel) jsou k danému modulu připojeny a jakého typu přípojný bod je.
Pro volání jednotlivých účastníků nebo jejich skupin, nebo pro volání svazků spojovacích okruhů (směrů) jsou přípojným bodům přiřazena prostřednictvím databází jednotlivých bloků volací čísla. Vztah mezi identem (přesněji mezi adresou, která je součástí identu) a volacím číslem není vázán nějakým algebraickým vztahem. Je dán výhradně přiřazením čísla přípojnému bodu v databázi (účastnického čísla přípojnému bodu účastníka, čísla směru přípojným bodům svazku okruhů apod.). Obecně tudíž nelze vytvořit např. nějaký algoritmus pro výpočet identu z číselné hodnoty volacího čísla a např. HW osazení bloku DTP. V případě účastnického čísla se toto přiřazení může dokonce během činnosti ústředny měnit např. při přestěhování účastníka, kdy je jeho původní číslo přiřazeno přípojnému bodu, k němuž je připojen telefonní přístroj na novém působišti účastníka (není tudíž třeba zasahovat do kabeláže ústředny). V případě potřeby lze témuž přípojnému bodu přiřadit několik volacích čísel, přičemž tato čísla se mohou vyskytovat v různých virtuálních ústřednách. Každé volací číslo lze ovšem přiřadit pouze jedinému identu účastnické přípojky (nebo jednomu svazku spojovacích okruhů apod.). Účastnické číslo slouží k jednoznačnému určení přípojného bodu volaného účastníka s tím, že v případě zavedení přesměrování je volán přípojný bod účastníka s číslem určeným tímto přesměrováním.