1 Úvod Strategické plánování se stává jedním z běžně užívaných nástrojů sociálního a ekonomického rozvoje. Se strategickými plány se ve veřejné správě v prvních letech 21. století roztrhl pytel. Větší města mají svoje strategické plány. Kraje připravují specializované dokumenty rozvoje. Některé z nich jsou zaměřeny na úzce vymezený okruh aktivit, jiné strategické dokumenty jsou velmi široké a mají za cíl usměrňovat rozvoj celého území kraje. Většina mikroregionů v Česku strategicky plánuje svůj další rozvoj a dokonce i některé větší venkovské obce také mají svoje programy rozvoje. Je vůbec tolik strategických dokumentů potřeba? Neplatí náhodou ono otřepané, že „méně je někdy více“? Tato metodická příručka se pokouší na příkladu zpracovaných i hodnocených strategických dokumentů ve Středočeském kraji i v dalším území nabídnout kritický pohled za uplynulými lety a nabídnout těm, kteří chtějí „strategicky plánovat“ pohled na význam a efektivitu strategického plánování. Také chce nabídnout některé postupy, které se při přípravě jednotlivých dokumentů osvědčily. Ve studii ale také najdete příklady postupů, které nevedly k dobrému cíli a není proto dobré je opakovat. Plánování - tedy pohled do budoucnosti - máme zpravidla všichni spojeni s neblahými „socialistickými plány“. Přesto ať již chceme nebo nechceme, většina z nás stále „plánuje nebo odhaduje, co bude dělat příští den, měsíc nebo rok. Plánování jako kvalifikovaný odhad budoucnosti prostě k moderní společnosti patří. Chceme-li dobře odhadovat budoucí vývoj jakéhokoliv společenství, je nutné vyjít ze současného stavu. Ten je dobře znám v dosavadním vývoji, v trendech, kterými naše společenství prošlo v uplynulé době nebo ve stavu naší společnosti, pro kterou chceme hledat cesty k dalšímu rozvoji.