Studijní materiál: Studijní materiál k zápočtu z Obecné psychologie
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,0 %
- Typ:Studijní materiál
- Univerzita:Technická univerzita v Liberci
- Fakulta:Ústav zdravotnických studií
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Psychológia
- Předmět:Obecná psychologie
- Autor:jiri.hosko
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:74 strán
- Zobrazeno:1 627 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,4 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:6298
- Poslední úprava:27.07.2015
Obecná psychologie
Psychologie byla v historii chápána jako věda o duši (psyche=duše, logos=věda), dále i jako věda o chování (Watson), vědomí (Wundt), o mysli atd. Společným jmenovatelem těchto pojetí je pojem zkušenost, kterou Wundt označuje jako vnitřní a podle něho psychologie zkoumá veškerý obsah zkušenosti v jeho vztazích k subjektu a v něm jím bezprostředně připojené vlastnosti.
Psychologie je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí.
Vývoj psychologie, která se vydělila z filosofie ve 2. pol. 19. století, od počátku provází spor o její přírodovědeckou nebo duchovní podstatu. Zakladatel psychologie W. Wundt zastával názor, že psychologie má být empirická a experimentální věda (tzn. vychází z objektivních dat pozorování, srovnává je spolu a činí z toho závěry), vychází ze základu logického pozitivismu, který předmět vědy omezil na říši objektivně pozorovatelných jevů a nezpochybnitelných faktů (ačkoliv jeho psychologie byla ještě také introspekcionistickou). Zastánce přírodovědeckého přístupu byl i H. Ebbinghaus, jenž prosazoval biologicky podloženou, experimentální, analyzující a kauzálně vysvětlující psychologii. Oproti tomu se stavěla tzv. „duchovědná psychologie“ s představitelem W. Dilthey, která usilovala o pochopení významu duševních jevů v určitém kulturním kontextu. Nesnažila se o kauzální vysvětlení duševních jevů ani o abstraktní popis faktů, ale o jejich pochopení, vcítění a znovuprožití. Metodou výkladu se na základě porozumění se stala tzv. hermeneutika, původně vlastně teorie interpretace.
Psychologie byla v historii chápána jako věda o duši (psyche=duše, logos=věda), dále i jako věda o chování (Watson), vědomí (Wundt), o mysli atd. Společným jmenovatelem těchto pojetí je pojem zkušenost, kterou Wundt označuje jako vnitřní a podle něho psychologie zkoumá veškerý obsah zkušenosti v jeho vztazích k subjektu a v něm jím bezprostředně připojené vlastnosti.
Psychologie je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí.
Vývoj psychologie, která se vydělila z filosofie ve 2. pol. 19. století, od počátku provází spor o její přírodovědeckou nebo duchovní podstatu. Zakladatel psychologie W. Wundt zastával názor, že psychologie má být empirická a experimentální věda (tzn. vychází z objektivních dat pozorování, srovnává je spolu a činí z toho závěry), vychází ze základu logického pozitivismu, který předmět vědy omezil na říši objektivně pozorovatelných jevů a nezpochybnitelných faktů (ačkoliv jeho psychologie byla ještě také introspekcionistickou). Zastánce přírodovědeckého přístupu byl i H. Ebbinghaus, jenž prosazoval biologicky podloženou, experimentální, analyzující a kauzálně vysvětlující psychologii. Oproti tomu se stavěla tzv. „duchovědná psychologie“ s představitelem W. Dilthey, která usilovala o pochopení významu duševních jevů v určitém kulturním kontextu. Nesnažila se o kauzální vysvětlení duševních jevů ani o abstraktní popis faktů, ale o jejich pochopení, vcítění a znovuprožití. Metodou výkladu se na základě porozumění se stala tzv. hermeneutika, původně vlastně teorie interpretace.