1.Pružnost a pevnost ve stavebním inženýrství: V pružnosti a plasticitě jsou předmětem zkoumání: Napětí (intenzita vnitřních sil), Deformace a Stabilita. V prostorovém namáhání nosníku 6 složek vnitřních sil (N, Vy, Vz, T=Mx, My, Mz) Napětí: - normálová - kolmá k řezu prutu; smyková - rovina řezu prutu
2.Výchozí předpoklady klasické lineární pružnosti:
Spojitost látky: Těleso pokládáme za kontinuum, mající celý objem bez mezer, nezabýváme se mikrostrukturou materiálu.Díky tomu lze brát napětí i deformaci jako spojitou funkci. Homogenita a izotropie: Homogenní (stejnorodá) látka má fyzikální vlastnosti ve všech místech shodné. Nerespektují se náhodné vady a nerovnoměrnosti Při kombinaci dvou a více materiálů (např. beton a ocel) se předpoklad homogenní látky opouští. Izotropní materiál má vlastnosti nezávislé na směru. NE - dřevo! Lineární pružnost: Pružnost je schopnost látky vracet se po odstranění příčin změn (např. zatížení) do původního stavu.Pokud platí přímá úměrnost mezi napětím a deformací Malé deformace: Změny tvaru konstrukce jsou vzhledem k rozměrům konstrukce malé. Statické zatěžování: Předpoklad postupného nárůstu vnějších účinků (např. zatížení) a v důsledku toho i napětí a deformací, lze zanedbat dynamické účinky. Počáteční nenapjatost: Ve výchozím stavu jsou všechna napětí rovna nule. Vnitřní pnutí vyvolaná např. při výrobě ocelových profilů nejsou zahrnuta. => tyto předpoklady umožňují uplatnění principu superpozice, který je založen na linearitě všech matematických závislostí.