1 ZÁKLADNÍ POJMY DIGITÁLNÍ TECHNIKY Cíle kapitoly: Definovat a vysvětlit základní pojmy pro výklad. V digitální technice se používá abstrakce, kdy se signály pokládají za skokově proměnné, přičemž nabývají v nejjednodušším případě dvou možných hodnot, které označujeme jako logická jednička - log. 1, a logická nula - log. 0. Tam, kde nebude obava z nedorozumění, budeme označení log. vynechávat. Uvedené signály budou popisovány pomocí dvouhodnotových veličin. Ty mohou být interpretovány několika způsoby. Nejčastěji se používá: • logická interpretace 1, 0; • pravdivostní interpretace výrok pravdivý (1), nepravdivý (0); • interpretace formou binárních číslic 1, 0 užívá se zvlášť pro vícebitové skupiny; • interpretace vyjadřující aktivní (1) a neaktivní (0) stav určité řídicí veličiny; • další možnosti jsou např. kontaktová reprezentace: sepnuto (1), rozepnuto (0) a podobně. V dalším textu budeme používat nejčastěji logickou interpretaci. V některých případech se však používají jiné interpretace, například v programových prostředcích pro počítačový návrh digitálních systémů se setkáme téměř bez výjimky s interpretací formou binárních číslic. Dvouhodnotové veličiny se v technice digitálních integrovaných obvodů zobrazují nejčastěji těmito způsoby: • zobrazením pomocí úrovně fyzikální veličiny (napětí, proudu) - úroveň H (vyšší hodnota), L (nižší hodnota); • zobrazením pomocí změny takové veličiny.