Vypracované otázky: Otázky ke zkoušce z pracovního a živnostenského práva

1 Předmět, postavení a funkce pracovního práva.

Pracovní právo je jednou ze součástí právního řádu České republiky, je samostatným právním odvětvím. Upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci při výkonu práce, reguluje výkon práce pro zaměstnavatele, jeden ze subjektů tohoto vztahu (zaměstnanec) vykonává podle pokynů zaměstnavatele práci pro tohoto zaměstnavatele. Jedná se tedy o vztah úplatný. Jeden ze subjektů prodává pracovní schopnost druhému, práci koná s výrobními prostředky ve vlastnictví zaměstnavatele. Jde o spojení pracovní síly s výrobními prostředky, přičemž síla a prostředky jsou ve vlastnictví jiných subjektů.
Pracovní právo reguluje tedy určitou výseč vztahů, kdy je práce konána (nevztahuje se na osoby samostatně výdělečně činné).
Funkce pracovního práva
Soubor určitých trvale vymezených úkolů, směrů působení pracovního práva na společenské vztahy vznikající při výkonu závislé práce a v souvislosti s ním:
Ochranná funkce (zaměstnavatel i zaměstnanec ochraňují vzájemně, např. zaměstnanec je povinen ochraňovat majetek zaměstnavatele, odpovědnost za škodu apod.). Ochranná funkce se projevuje především v tom, že pracovní právo posiluje právní pozici zaměstnance, dává mu v určitých případech více práv oproti právům zaměstnavatele. Svými veřejnoprávními zásahy vytváří předpoklady pro to, aby práce byla vykonávána za podmínek neohrožujících životy a zdraví zaměstnanců, posiluje právní postavení zaměstnance při skončení pracovního poměru (to je podstatně silnější, zejména pokud jde o možnost jednostranného skončení) a chrání sociální sféru zaměstnance v rámci úpravy odpovědnosti za škodu, úpravou srážek ze mzdy, normy pracovního práva mají chránit zdraví a bezpečnost zaměstnanců při práci, ochraňovat těhotné ženy, zabraňovat zaměstnavatelům v benevolentním jednání a zacházení se zaměstnanci, omezit nerovné zacházení, atd.Existuje ovšem i ochrana zaměstnavatele - např. zaměstnanec je povinen střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele. Tato ochrana je ale daleko méně výraznější.
Organizační funkce Prostřednictvím organizační funkce pracovního práva stanovují pracovněprávní předpisy pracovnímu procesu mantinely a určují některé procesy, které slouží ku prospěchu zájmů zaměstnavatelů. Zaměstnavatel organizuje a řídí práci zaměstnanců, určuje začátek a konec pracovní doby, rozvrh směn, nástup na dovolenou, apod.
Zaměstnavatel tedy může ovlivnit termín dovolené podle § 217, zákoníku práce, může určit termín nástupu na dovolenou zaměstnanci, aby to co nejvíc vyhovovalo chodu firmy, respektive jeho vlastním zájmům. Na druhé straně organizační funkce se neprojevuje v normách pracovního práva pouze jako ustanovení sloužící potřebám zaměstnavatelů. Upravuje a optimalizuje chod pracovního procesu. Organizační funkce se projevuje v pravidlech, která svým způsobem ovlivňují postoj zaměstnanců k práci, kvalitu práce, pečlivost a zodpovědnost zaměstnanců - působí jako motivační činitel (motivační nástroj). Pozitivním nástrojem v rámci pracovního práva může být, že zaměstnavatel stanoví dle svých pravomocí finanční odměnu za dobře a včas provedenou práci. Negativním nástrojem motivace potom je hrozba finanční sankce, pokud pověřený zaměstnanec nesplní svůj úkol včas, nebo svým nezodpovědným jednáním způsobí zaměstnavateli škodu. V takovém případě může zaměstnavatel při zjištění hrubého porušení pracovních povinností žádat po zaměstnanci náhradu škody, jejíž maximální výši stanoví zákoník práce. Odpovědnost zaměstnance za škodu je stanovena podle § 250, zákoníku práce.
Výchovná funkce - svědomitá a řádná práce, řádné hospodaření s prostředky zaměstnavatele, zachování tajemství, dodržování dobrých mravů, vedoucí zaměstnanci jsou navíc zavázáni co nejlépe organizovat práci, pravidelně hodnotit poměr zaměstnanců k práci a jejich pracovní výsledky apod.