Léčiva jsou definována jako léčivé látky nebo jejich směsi anebo jejich léčivé přípravky určené k podání člověku či zvířeti. Cílové organizmy léčivých zásahů se ale velmi výrazně liší v anatomických, fyziologických, patofyziologických, biochemických, a mnohých dalších rysech, které zásadním způsobem podmiňují praktickou upotřebitelnost léčiv. Důsledkem je nezbytná specializace v hlavních směrech užívání léčiv, která se odráží do existence dvou základních kategorií léčiv, tj. léčiv humánních a veterinárních. Léčivá látka však nemá jen účinnostní rozměr (tj. farmakologický, imunologický či homeopatický), má i rozměr farmaceutický. Použijeme-li tohoto přístupu k posouzení léčiv a jejich přípravků, i zde existuje velké množství významných odlišností v podobě rozdílných lékových forem, způsobů podání a distribuce léčivých přípravků, jejich kontroly, registrace ad., které přináší vymezení opět dvou směrů v oboru, tj. humánní a veterinární farmacie. Jednotícím prvkem v celé problematice léčiv je farmaceut, pro kterého je léčivo a léčivý přípravek hlavním předmětem jeho profesního zájmu bez rozdílu cílového uplatnění. Vybavenost farmaceuta odbornostmi nezbytnými k práci s léčivy a léčivými přípravky zajišťuje farmaceutická fakulta. V centru jejího přednostního zájmu je, tak jak to i odpovídá celkovému stavu medicíny a farmacie, především humánní léčivo. Potřebný výukový prostor však má i léčivo veterinární v podobě tradičně pevného začlenění odpovídajícího předmětu do studijních plánů naší fakulty.