Obecná č. 1: Základní terminologie a subdisciplíny farmakologie: FARMAKOKINETIKA, FARMAKODYNAMIKA, FARMAKOTERAPIE, KLINICKÁ FARMAKOLOGIE
FARMAKOLOGIE - Vědní disciplína, která se zabývá zamýšlenými i nežádoucími účinky léčiv na živý organismus, jejich mechanismy a také osudem účinných látek v organismu - nezbytným základem pro farmakoterapii. - Překlenuje na pomezí oborů lékařských a oborů farmaceutických - Obor předklinický
Farmakoterapie = využití léčiva při léčbě nemocných - Využívá poznatky získané ve farmakologii a aplikuje je směrem k léčení konkrétního nemocného. - Ideálně farmakoterapie co nejkauzálnější a stejně tak co nejracionálnější - Racionální farmakoterapie = léčení teoreticky dostatečně zdůvodnitelné na základě analyzovaných a popsaných mechanismů účinků použitých léčiv. - Farmakoterapie empirická = odpozorovaná na základě zkušeností a prověřená pomocí exaktních kontrolovaných studií. - Dle mechanismu ovlivnění patologického procesu rozlišujeme farmakoterapii: 1) Kauzální (příčinná) - zasahuje do příčiny nemoci (antibiotika cílená na patogenní mikroorganismy) 2) Symptomatická - ovlivňuje příznaky nemoci (analgetika) 3) Substituční - nahrazuje chybějící endogenní látku (inzulín) 4) „Placeboterapie“ - zvláštní postavení, spíše řazena do psychoterapie, podávání indiferentních (neúčinných nebo málo účinných) látek 5) Adjuvantní - „Zajišťovací“ léčba prováděná po radikální chirurgické léčbě u nemocných bez známek metastáz nádoru. Podává se tam, kde je riziko vytvoření metastáz, aby se zničily dříve než by se mohly zvětšit.