Souběžně se zdravotnickými službami poskytovanými jednotlivým nemocným se už od starověku uplatňovala opatření týkající se zdravotních problémů sociálních skupin i velkých populačních celků. Zkušenost mnohokrát potvrdila, že celá řada sociálních okolností - např. demografická, ekonomická a politická situace, stav a rozvoj poznání, chování lidí, organizační opatření, tradice a kultura, sociální hodnoty - významně předznamenává zdravotní stav populace jako celku. Sociální lékařství je vědní, medicínský a interdisciplinární obor a nástroj zdravotnické i široké sociální praxe, který se zabývá zdravím lidí (zejména populačních skupin) a péčí o zdraví ve společnosti. SL a ve svém celostním zaměření studuje bio-psycho-sociální determinanty lidského zdraví, získaných poznatků využívá ke tvorbě zdravotní politiky, ke zlepšení péče o zdraví ve společnosti, kriticky hodnotí výkonnost zdravotnického systému v celku i jeho částech a usiluje o její zvýšení. Z obecně teoretického hlediska dominují v SL zejména tyto tři základní otázky: Jaké je zdraví lidí, proč je takové a čím se dá přispět k jeho zlepšení?
Ve srovnání s klinickými obory SL akcentuje populační přístup, orientaci na zdraví, zejména na posilování a rozvoj zdraví a prevenci, všímá si sociálních determinant zdraví a usiluje o co nejlepší strukturu a funkci soustavy zdravotní péče i jejích podsystémů. Ve svém zaměření na zdraví SL a VZ úzce navazuje na Hygienu. Nezaměřuje se však dominantně na prevenci a rizikové faktory zevního prostředí, ale na celý systém zdravotní péče.